Trojzväzkové dejiny nemeckej literatúry od ranného stredoveku po súčasnosť. Druhý zväzok predstavuje dobu od osvietenectva až do roku 1848.

Tematicky uspořádaný výbor z díla francouzského bohemisty Xaviera Galmiche (* 1963) přináší čtyři desítky statí z let 2000–2021. Vedle textů o spirituální linii českého písemnictví jako odkazu barokního ducha (K. H. Mácha, O. Březina, J. Váchal, J. Deml, V. Holan, B. Reynek a další) obsahuje studie o fenoménech a tendencích společných celému středoevropskému prostoru, jako je multikulturalita a vícejazyčnost

Od 11. století se na Rusi vytvářelo vlastní mnohotvárné písemnictví, jehož vývoj zachycuje v reprezentativních ukázkách tato antologie. Čtenář v ní mimo jiné nalezne homilie metropolity kyjevského Ilariona, Kirila Turovského a Serapiona Vladimírského, legendy o sv.

V novější české literatuře se objevuje celá řada próz, jež ukazují, jak do individuálních lidských životů fatálně zasahovaly klíčové historické události 20. století. V mnoha dílech takového tematického zaměření je přitom děj rozvržen do dlouhého časového úseku, takže se v pozadí soukromých „malých dějin“ hrdinů průběžně rýsují téměř panoramatické, byť samozřejmě neúplné a nesouvislé obrazy naší nedávné

In his book Josef Hrdlička opens the question of what exactly constitutes Exile Poetry, and indeed whether it amounts to a category as fundamental as Romantic or Bucolic lyricism. He covers the intricately complex and diverse topic of exile by exploring selected literary texts from antiquity to the present, giving due attention to writers that have influenced the exile discourse; from Ovid, Goethe

Pisateľovo \"málobranie\" (slovo je z názvu jednej moravsko-prírodno-vinárskej básne J. Skácela) chce byť drobnou poctou autorom, ktorých texty roky sprevádzali jeho čítanie slovenskej literatúry, resp. aj prácu s ňou. Cez zvolené synekdochy kritického písania A. Matušku a M. Hamadu, ako aj umeleckého a kritického písania D. Tatarku má ambície \"mikrologicky\" priblížiť niektoré z peripetií modernej,

Doménou literární historičky a editorky Jaroslavy Janáčkové je česká literatura 19. století. Po řadě autorských monografií nebo problémově koncipovaných souborů studií představuje přítomná kniha první výbor z jejích kratších statí publikovaných v obtížně dostupných časopisech nebo sbornících, doplněný o příspěvky dosudnetištěné.

Publikace se zabývá satirou jako svébytným žánrem římské literatury. Vymezuje satiru v rámci diachronního vývoje žánru a zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy, na něž se při jejím zkoumání opětovně naráží.

Autoři nabízí poučný pohled na společenské, myšlenkové a estetické proudy moderní španělské literatury, vyvíjející se nejen v jedinečných vazbách středozemních románských literatur, ale i ve společném kontextu euroafrického a euroamerického světa. K českému čtenáři se tak dostává čtivě formulovaná informace o španělské próze, poezii, divadelní tvorbě a o jejich představitelích.

Ako sa číta báseň je už druhou knihou, tentoraz 22 autorských interpretácií, ktorá by tvorivým čitateľom mala dodať odvahu a tým menej skúseným pomôcť pri vzrušujúcom čítaní básne, na konci ktorého nie je trauma, ale radosť a umelecký zážitok. V stratégii tohto projektu je úsilie odbúrať neadekvátny a niekedy už v školskej praxi získaný rešpekt (či dokonca odpor) k básnickému textu. 22 súčasných slovenských

Poetizmus je v zahraničí jednou z najoceňovanejších súčasti pôvodnej českej kultúry po roku 1918. Básne Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta alebo Konstantina Biebla, výtvarné práce Toyen a Henricha Štyrského a teoretické koncepty Karla Teiga získali renomé po celom svete.

Jana Juhásová kladie dôraz na nedogmatické , individualizované koncepcie spirituálnej poézie súčasných autorov. Štúdie kombinujú rozličné prístupy k stanovenej téme, ktoré umožňujú aj čiastkový problém spracovať v relatívnej úplnosti a tak, že predstavuje prienik do hĺbky i naprieč masívom skúmaného predmetu.

Alkmánovo „Partheneion z Louvru“, vytvořené ve Spartě zřejmě na sklonku 7. století př. Kr., je jedním z nejtajemnějších básnických textů starověkého Řecka.

Predložený súbor štúdií predstavuje výsledky vedeckej práce viacerých členov výskumného tímu Centra excelentnosti SAV Dejiny slovenskej slavistiky 19.-20. storočia. Postavy slovenského národného obrodenia (Anton Bernolák, Pavol Jozef Šafárik, Ján Kollár, Ľudovít Štúr, Pavol Dobšinský, Jonáš Záborský) + Ján Stanislav – ich činnosť a dielo v európskom kontexte.

Strhující deník filmového vědce, kritika a esejisty Jiřího Cieslara ze sklonku jeho života. Cieslarův deník je psán s hlubokou znalostí deníkového žánru (Cieslar je autorem obsáhlého svazku Hlas deníku), současně však je zcela upřímný a pravdivý, psaný bez postranních dvířek a bez jakéhokoli předstírání.

Svazek přináší souborné vydání čtyř nejdůležitějších prozodických spisů raného obrození, které definovaly podobu dobových polemik mezi zastánci sylabotónismu a časomíry. V čele souboru stojí nový český překlad pojednání Josefa Dobrovského Böhmische Prosodie (1795) a Prosodie (1798, vychází česky poprvé), které položilo základy sylabotónické reformy českého verše.

Popredný slovenský jazykovedec prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. v predslove publikácie Spisovná slovenčina v 20. storočí upozorňuje, že „dvadsiate storočie vo vývine spisovnej slovenčiny si zasluhuje odbornú jazykovednú pozornosť už tým, že je to storočie, ktoré do dejín spisovnej slovenčiny a jej fungovania vnieslo neobyčajnú dynamiku a značilo pre ňu nejedno historické rozhodnutie“. Autor v krátkom

Antologie Před potopou se skrze eseje významných amerických kritiků spolu s T. S. Eliotem ptá, \'k čemu je literární kritika\', přičemž se zaměřuje na tu, která vznikala ve Spojených státech v období zhruba ohraničeném roky 1930 a 1970. Kniha představuje vybrané kritické osobnosti reprezentující výrazné kritické školy čikritické typy a jejich způsob myšlení ukazuje prostřednictvím textů, jež reflektují

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968.