V r. 2009 uplynulo sto let od narození básníka Oldřicha Mikuláška a v tomtéž roce vychází i tato vzpomínková kniha jeho manželky Věry Mikuláškové. Autorka zde vzpomíná na své přátelé zejména z brněnských uměleckých kruhů, vzpomínky jsou detailnější, čím bližší vztah autorka s danou osobou má.

Tematicky uspořádaný výbor z díla francouzského bohemisty Xaviera Galmiche (* 1963) přináší čtyři desítky statí z let 2000–2021. Vedle textů o spirituální linii českého písemnictví jako odkazu barokního ducha (K. H. Mácha, O. Březina, J. Váchal, J. Deml, V. Holan, B. Reynek a další) obsahuje studie o fenoménech a tendencích společných celému středoevropskému prostoru, jako je multikulturalita a vícejazyčnost

Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního.

Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let, koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky.

Publikácia prináša zaujímavé a aj menej známe príležitostné texty. Vďaka vybraným príkladom veľmi dobre ukazuje široký záber príležitostnej tvorby.

Záměrem práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v poezii Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943-48), kde autor opouští vázaný verš. V centru pozornosti stojí sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary, jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka.

Publikace představuje první syntetické zpracování dějin hlaholského písemnictví, které vznikalo ve druhé polovině 14. a na počátku 15. století v pražském klášteře Na Slovanech, známém později pod označením Emauzy. Po obsahové stránce se práce věnuje hlaholským textům v církevní slovanštině a staré češtině.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu

Vedeckú monografiu E. Maliti Fraňovej charakterizuje úsilie o hĺbkové uchopenie svojej témy, ktorou sú otázky tvorivého zástoja ruského básnika symbolistu a prozaika postsymbolistu, ako i ideológa a teoretika, jedného zo zakladateľov modernej ruskej verzológie Andreja Belého (1870 – 1934). Jeho diela nabité umeleckým i myšlienkovým potenciálom sa prekladali do slovenčiny a do češtiny v obdobiach spoločenského

Publikace přináší shrnující pohled na dějiny české recepce estonské literatury od prvních překladů a ohlasů po současnost. Historická periodizace je vystavěna s ohledem na setkávání dvou literárních polí, především jejich politických faktorů, a na kontextualizaci estonské literatury v překladové a nakladatelské praxi a v recenzích.

Jeden z nejvýznamnějších současných literárních kritiků se v této knize věnuje tématu melancholie u Baudelaira.

Kniha prozaika a literárneho kritika Jozefa Špačka (1950, Skalica) Od slova do SLOVA (Recenzie a príležitostné texty) svojím obsahom voľne nadväzuje na jeho publikáciu Nepovinné čítanie (2015). V prvej časti zahrňuje recenzie diel známych slovenských autorov a autoriek ako V. Mináč, L. Ballek, A. Hykisch, Ľ. Feldek, P. Vilikovský, P. Holka, J. Balco, S. Rakús, M. Kočan, J. Juráňová, V. Šikulová, I.

Profesionálny život spisovateľa Jonáša Záborského (1812 - 1876) bol spojený s kňazskou službou, ktorej dôležitou súčasťou bola služba slovom. Práve túto časť Záborského povolania odkrýva jeho dvojzväzková kazateľská zbierka Múdrosť života ve chrámových řečech (1853). Jej jedinečnosť spočíva v ideovom zameraní, v sústredení sa na základné „cirkevno-náboženské a mravno-praktické pravdy.“ Záborský predostiera

Kolektivní monografie představuje jako první podobně zaměřená publikace v České republice fenomén polské reportáže, zejména tzv. literární reportáže. Tento žánr má v polské literatuře dlouhou tradici (Ryszard Kapuściński, Hanna Krall) a i dnes patří v Polsku k nejvyhledávanějším.

Antonín Matěj Píša (1902–1966), literární a divadelní kritik a teoretik, editor a dramaturg, vstoupil do literatury jako sedmnáctiletý talentovaný básník. Už ve svých raných statích a studiích projevoval neobyčejnou erudici a v prvních letech po 1. světové válce se stal jednou z předních osobností literární kritiky.

Básnická avantgarda Čiech, Slovenska a Poľska, jej výrazové prostriedky, spoločenské, duchovné a literárne determinanty, súvislosti a funkcie.

Textasis. Anagogie interpretačního vztahu je zápisem jistého existenciálního pohybu, jenž se děje v překryvu literárněkritické, psychoanalytické a pedagogické zkušenosti, které v autorčině pojetí spojuje jejich vztahová, dialogicko-hermeneutická, a tedy v jistém smyslu textová podstata.

Životopis slavné anglické spisovatelky Jane Austenové (1775–1817) vychází v době zvýšeného zájmu o její dílo i díky filmovým přepisům románů Rozum a cit a Pýcha a předsudek. Austenová se narodila v 18. století, čtrnáct let před Francouzskou revolucí, v rodině venkovského pastora a na rodině byla až do své smrti zcela závislá, protože se nikdy neprovdala.

Svazek Josef Florian a Stará Říše shrnuje veškeré práce Andreje Stankoviče o staroříšském vydavateli Josefu Florianovi (1873–1941). Jeho základ tvoří původně čtyřsvazkový spis Význam Josefa Floriana pro vývoj krásné knihy, který autor předložil v roce 1975 jako diplomovou práci na Katedře knihovnictví a vědeckých informací Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. První svazek tvořila monografie

Hledání skrytého pokladu přináší antologii komentovaných překladů ze středověkého arabského súfijského písemnictví a představuje tři jeho ústřední „žánry“: biografie (či hagiografie) velkých súfijských mistrů (tabaqát), slovníky odborného pojmosloví súfijů (istiláhát) a pojednání o mystické Cestě, jejích etapách, stavech a stupních. Ve všech třech okruzích byly vybrány ukázky z těch nejautoritativnějších