Druhé rozšířené vydání knihy Ať si holky popláčou, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Abonent ND. Byla brzy vyprodaná, nominovaná na cenu Boženy Němcové a její ohlas mezi recenzenty a hlavně čtenáři byl velmi příznivý.

Věčně věrný nepřítel není název náhodný. — Už od dvanácti let mi stojí věrně po boku nemoc jménem anorexie, která sice s přibývajícím věkem měnila svou tvář, ale nikdy zcela neodešla.

Krkonoše. Tichý kraj pod nízko zavěšenými bílými mraky, odkud jsme kdysi posílali pohlednice ze školních výletů a kam možná dosud jezdíme na romantické dovolené.

Ženy i muži v této knize stojí na rozhraní svých životů. Dosavadní jejich část, prožitá v nadějích, usilování a touze po uplatnění, se završila.

Otevřít diskusi o roli a místě ženy v katolické církvi, zvlášť vedenou touhou po kněžství, vyžadovalo v 80. letech 20. století velikou osobní odvahu. Budoucí docentka teologie a výrazná postava české církve Mireia Ryšková nalezla partnera k dialogu ve faráři, teologovi a bývalém politickém vězni Josefu Zvěřinovi, který byl pro svého otevřeného ducha již tehdy v neoficiálních církevních strukturách

Esejisticky laděná próza, monolog ústavního právníka, bývalého sociálního demokrata a vcelku slabošského intelektuála. Autor zde, podobně jako v dalších svých knihách, opět klade radikálně skeptické otázky, které znepokojují.

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, lidskost i dětství?

Klasik českého realismu je v tomto svazku České knižnice představen jako myšlenkově originální autor mnoha poloh: jako humornýidylik s respektem k venkovským tradicím, jako kritický realista, který vyhroceně prožívá střetávání odcházejícího vesnického světa s moderní průmyslovou civilizací, ale i jako zcela moderní spisovatel, který je schopen pro pojmenování nových společenských problémů nalézat nové

Humoristická kniha Petra Luňáka Učenci se hlásí k žánru univerzitního románu oblíbeného v anglosaských zemích, ale spíše ojedinělého v domácím kontextu. Autor v ní vědomě boří český literární komplex a satiricky se vyrovnává s jeho mindráky.

Na osudech žen tří generací Jindra Tichá sleduje proměny života u nás, jak se promítají nejen do širokých společenských souvislostí, ale i do nejintimnějšího mikrosvěta každého z nás. Čtenáři se zde setkají především s autorčinou babičkou Annou, jednou z mála někdejších podnikatelek, která na sklonku první světové války a zejména v nově vzniklém Československu vybudovala v Bratislavě úspěšný módní

Soubor povídek Hádej, můžeš jednou je debutem mladé české autorky, která svou pozornost soustřeďuje na zdánlivě obyčejné lidské osudy – rozvedená žena s dcerou, zadlužený mladý muž, stárnoucí modelka, nespokojená novomanželka, osamělá samoživitelka, záletník, v kolektivu ­neoblíbená dívka nebo svobodná učitelka toužící po lepším životě. Spojnicí všech povídek je nespokojenost s vlastním životem a neschopnost

Dva texty o významných italských městech, kterými autor poukazuje na umění cestovat „básnicky“ a návštěvy cizích míst tak prožívat jako jedinečná dobrodružství. Láska k Benátkám, sestavená ze stejnojmenného textu a z další prózy věnované jinému italskému městu, Pordenone, není pouhým zápisníkem z cest, natož turistickým průvodcem po památkách.

Vstal z hrobu? Seskočil hrobníkovi z lopaty?

Sbírka korespondence Viktora Fischla s Miladou Kaďůrkovou z let 1998 - 2006 s několika dalšími přílohami. Autorka knihy \\\\Setkání s Viktorem Fischlem\\\\\' zveřejňuje svou korespondenci s V. F. z let 1998 - 2006.

Ať čteme kteroukoli knihu, hledáme v ní svoje současníky, odpovědi na otázky kladené naší dobou, hledáme v ní sebe. A nalézáme – třeba u Karla Čapka, jehož výjimečnost spočívá v tom, že uměl odkrýt, zdánlivě s lehkostí a bez námahy, velká témata doby, jež nás zajímají i dnes, třebaže od napsání Továrny na Absolutno uplynulo sto let, což představuje čtyři generace.

Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po \"tulácké\" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesialitera.

Novodobé epigramy jsou vydávány při příležitosti 190. výročí narození Karla Havlíčka Borovského, velikého kritika nešvarů dané doby. Inaše doba, ve které žijeme, se příliš neliší, jen vyhnanství v krásném slunném Brixenu pro kritiky režimu jsme častěji nahradili věznicí na Borech.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…,

Jak se konečně zbavit syndromu hodné holčičky? Je jí právě třicet a ve vztahu ani ve stávajícím životě ji to nebaví.