Divadelné hry divadelného zoskupenia SkRAT. Morča, Stredná Európa ťamiluje, Paranoja, Umri, skap a zdochni!!!, Nemusím veľa, stačí dobre..., Smutný život Ivana T.

Většina pozornosti při výchově tanečníka je zaměřena na fyzické atributy tance. Zanedbáním psychických aspektů však může dojít k negativnímu ovlivnění tanečních výsledků – tedy k horším výkonům.

Studie o novodobém vypravěčství, která se opírá o teorie orální kultury, autorského herectví a psychosomatické kondice. Základním inspiračním zdrojem jsou především učení J. Waltera Onga a Ivana Vyskočila, varšavský mezinárodní festival vyprávění a činnost polského souboru Studnia O. Součástí studie jsou také portréty reprezentativního výběru současných evropských vypravěčů.

Monografie předčasně zesnulého brněnského teatrologa se na příkladu spolupráce ruských výtvarníků s Ďagilevovou skupinou Les Ballets Russes zabývá specifiky secesního jevištního tvaru v počátečním období, spojeném programově právě se secesní poetikou. Po seznámení s předpoklady vzniku Ďagilevova baletního souboru nabízí pohled na pozvolné pronikání principů této poetiky do divadelního umění skrze divadelní

V interdisciplinárně pojaté monografii je poprvé v českém překladu publikována část dramatické tvorby jednoho z lídrů postperestrojkové ruské dramatiky Olega Bogajeva. Skrze komentovaný překlad autorka monografie otevírá texty her interpretaci.

Kniha představuje dnes již většinou pozapomenutá expresionistická dramata, která byla napsána mezi lety 1910 a 1924. Protože však editoři použili při sestavování teritoriální hledisko, obsahuje antologie vedle her, jež utvářely podobu českého meziválečného divadla, také ve stejnou dobu vzniklé hry německy píšících dramatiků, tehdy rovněž žijících na našem území.

Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak – pokolikáté už v dějinách! – symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního

Otakar Roubínek (1934–1992) byl významný český herec a především dramaturg, divadelní vědec a učitel. Jako herec působil v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v tehdy gottwaldovském Divadle pracujících a v Nedivadle Ivana Vyskočila.

Plnému porozumění českým hrám psaným v 19. století – a v souvislosti s tím i jejich náležitému ocenění a dramaturgickému využití – brání na prvním místě vzdálenost jejich jazyka od současné češtiny. Možnosti dramatu se do značné míry rovnají možnostem jazyka.

Bratislavské divadlo SkRAT začalo svoju činnosť čoskoro po rozpade divadla Stoka. Divadlo je veľmi úspešné, o čom svedčí aj jeho účasť na rôznych divadelných festivaloch a zájazdoch po európskych krajinách, najmä v Čechách a Nemecku.

V najnovšej útlej knihe s názvom Eseje o bábkovom divadle (Brno, 2018) sa Dagmar Inštitorisová venuje existenciálnym otázkam, ktoré sú späté s bábkarským umením. Práca je súborom ôsmich esejí s názvami Bábka a tajomstvá textu (polemická rozprava na tému bábka, interaktívnosť a hranice zneužitia divadelných postupov), Prečo sa bábky pri klaňačke nedržia za ruky, Bábka sa nikdy nechce meniť, Bábka sa

Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení,

Unikátní knížka, která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje obrazem i textem neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku.

Monografie kostýmní výtvarnice Ireny Greifové (*1939) mapuje její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu. Odborná studie se zabývá nejvýznamnějšími inscenacemi, na kterých se podílela například s režiséry Janem Grossmanem, Evženem Sokolovským, Ivanem Rajmontem, či Petrem Novotným.

V létě roku 1985 se uskutečnil na Střeleckém ostrově v Praze I. ročník Divadelní pouti, plenérové nabídky z velkého spektra divadelních žánrů s přesahy k hudbě, výtvarnému umění a happeningu. Letní Praha na sklonku minulého režimu měla nulovou kulturní nabídku a pod slogany \"tradic staropražské pouti\" se od tohoto roku každoročně v létě konalo jedinečné divadelní setkání mimů, klaunů, loutkářů, muzikantů,

Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 – 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze, překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod,

V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia.

S uvedením nejúspěšnější inscenace českého polistopadového divadla r. 1991, loutkového provedení Mozartovy opery Don Giovann,i se zároveň zrodil i fenomén nového pražského marionetového divadla, jehož dvacetiletí je dokumentováno mj. i množstvím barevných ilustrací.

Mím svetového významu, ktorý ovplyvnil tento žáner tak ako nikto iný, autor hier, režisér, riaditeľ divadla a organizátor festivalov, pedagóg a výtvarník, človek divadla par excellence Milan Sládek je autorom textu tejto publikácie. Postupne zachytil svoje biografické zážitky a príhody na papier, preniesol to najprv do tvaru monológu, a neskôr sa o to isté pokúšal zinterpretovať aj v dialogickej podobe,

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle.