Otevřené tělo znamená vydanost člověka prostorům a času. Ocitáme se v tělních útrobách, sledujeme kosti, svaly a orgány, tělo je často průhledné, rozplývá se, dokonce vůbec neexistuje. Zatímco jazyk je převracen naruby, básně jsou běžně sepnuty do forem. Sbírku bez oddílů, plynoucí v jednom dechu, prokládají básně z cyklů jako Dětské scény a Příšerné sonety. Oproti mikrohororům Příšerných sonetů dochází

Pravidelné verše a hravé rýmy jsou základní surovinou sbírky básní a básniček psaných jen tak, pro radost. Důležitými ingrediencemi jsou nadhled, (sebe)ironie a humor. Pro dochucení nechybí ani hrst lásky či špetka deprese. Autor není žádný avantgardní michelinský šéfkuchař, ale samouk, který co si (vy)sní, to si také uvaří. Výsledkem proto není těžce stravitelný gastronomický experiment, ale docela

Goran Đorđević je básnik početnej generácie srbských básnikov narodených po 2. svetovej vojne. Narodil sa roku 1952 v obci Kolari pri Smedereve, meste na Dunaji, so známou pevnosťou (rozprestiera sa na takmer 13 hektároch), ktoré bolo posledným sídelným mestom stredovekého Srbska a ako posledné padlo do rúk Turkom. Dejiny smederevskej siahajú až do staroveku (Lepenski vir, Vinča). Autor čerpá inšpiráciu

Principál Román Douděra přijíždí se svým cirkusem! Nová kniha básníka Davida Růžičky. Autor dosud publikoval například sbírky: Případ nedopovězené slečny Y; Principálka; Horizont událostí / Veřejný hudlant či Hory na hurá. náš douděra chlapík je zvláštní on do básní vrhá se s vášní jen uslyší tón už z hlavy má zvon a chová se jak prostopášník *** šel vedle sebe a pro tu chvíli těšil se ze své nenadálé

Tretia zbierka poézie, ktorá je prirodzeným pokračovaním osobnej lyriky autorky z predchádzajúcich zbierok. Jej básne sú poznačené novým osobnostným i poetickým zrením. Ich metafora je oproti predchádzajúcim otvorenejšia, čo dáva predpoklad na ešte hlbší čitateľský prenik do sveta, v ktorom si aj naďalej kladie nástojčivé, nepokojné, v náznakoch i filozofické otázky súvisiace so svojou ľudskou existenciou,

Čítate poéziu? Alebo je pravda, že je u nás viac básnikov ako tých, čo básne z vnútorného popudu čítajú, preciťujú ich, čo ich porebujú pre obnovovanie samého seba ? Autor Tomáš Záborský, vnuk milovníka poézie a slávneho recitátora Viliama Záborského, sám ešte pomerne mladý, sa svojou tvorbou orientuje na mladých - mladých duchom. Preto si ako formu zvolil to, čo je duchu mladosti blízke. Piesňovú

\"...A lírai én a nagyvilágban barangol, idegenként, otthontalanul ott, de olyanként, akinek mégiscsak van otthona odahaza, olyan otthon, amelyik nem feltétlenül fagyasztja bele egy giccses, hamis létbe. Neki nem a kormánykereke tört el, ő maga a törés a kormányon. Ahogy finom üzenete is beleér a mai korba, annak viszont, aki megérti, egy gyomorszájba vágással felér - ezen a ponton ér össze kisebbségi

Předkládám vám básně, které jsem napsala v letech 2014 - 2015. Chtěla jsem se jimi dostat pod povrch ženského uvažování a zdůraznit především sílu jeho ducha, který je i přes zdánlivě křehkou skořápku velice výrazný. Cukrárna Poezie se nechce skrývat za leckdy až příliš zřetelnou racionalitu dnešní doby a lyricky něžnou formou vyjadřuje pocity, vzpomínky a úvahy napsané v životní etapě, kdy si čím

Burianova láska k životu, horoucí a rozezpívaná celým jeho dílem. Lyrik, říkají o něm někteří. A přece je tahle jeho láska vždycky provázena tvrdým vzdorem proti hrozící smrti.

Básnická kniha o zlomenom srdci a možnosti druhej šance ako ich ponúka posledný román Jane Austenovej Persuasion (1818) je emocionálnou a intelektuálnou cestou, akousi stredoeurópskou ženskou Grand Tour alebo sentimentálnou cestou s literárnou hrdinkou knihy aj jej autorkou. Osobná skúsenosť sa vynára v kontraste so súčasnou imagináciou aj celou austenomániou. Dominantnú poetickú formu 18.storočia,

Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek. Některé jeho verše jsou náplní i mnoha písňových textů, které autor napsal pro desítky našich zpěváků (Lucie Bílá – Neposlušné tenisky, Karel Gott, Hana Zagorová, Věra Špinarová,

Sova je vzhůru, když ostatní zvířata spí. Poslouchá a civí. Vidí to samé, co ostatní ve dne, jenom zvnitřnělé, rozmlžené, rozšířené tmou. Petr Borkovec zíral vždycky a přesně, nemilosrdně popisoval. V Milostných básních civí jinak, víc na tělo, takže vidí blíž, ale hůř. S úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt,

\"Literárny vedec Derek Rebro využíva v monografickej práci Jej mesto v jeho svete? rod ako analytickú kategóriu, aby z dosiaľ nezohľadňovaných východísk preskúmal zložité vzťahy urbánneho a rustikálneho vo vybraných zbierkach Lýdie Vadkerti-Gavorníkovej a Jozefa Mihalkoviča. Už vo svojej prvej literárnovednej monografii s výrečným názvom Ženy píšu Poéziu, muži tiež ponúkol autor feministickými teóriami

Sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby autora Oldřicha Mikuláška.Básnická sbírka vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.Básník Oldřich Mikulášek je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. ůsobil v literární skupině Host do domu, po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až

Výber z rozsiahleho diela jedného z najvýznamnejších a zároveň najprotirečivejších slovenských básnikov obsahuje ukážky z juvenílií a úplné vydanie dvoch najvýznamnejších zbierok z prvého obdobia jeho tvorby.

Nový výbor z básní, piesní a blues od klasika modernej českej poézie.

Eva Strömová vstúpila do švédskej literatúry v roku 1977 ako praktická lekárka. Jej civilné povolanie výrazne ovplyvnilo tak témy, ktorými sa zaoberá, ako aj jej básnický jazyk.

Jana Varcholová píše poéziu. O prastarých pohanských zvykoch, ktoré sa ako úplazy vyťahujú spod betónu dneška.

Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu, v jednotlivých textech zároveň zaznívají filozofické reflexe.

Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky někdejšího básnění.Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy toužila po tom být dobrou básnířkou.