Já a popelářské auto, které se snažím dohonit je název jednoho z esejů i celé sbírky. Současně se jedná o určitý obraz a narážku.

Vo vyľudnenom Miláne v polovici augusta spojí náhoda dve veľmi odlišné mladé ženy. Cecílii, narodenej a žijúcej v toskánskej dedinke, diagnostikovali rakovinu; ostáva jej niekoľko mesiacov života.

Po smrti svojho otca Feder?ho sa rozprávač vydáva po stopách života tohto rozmarného a impulzívneho muža, cez deň železničného robotníka a v noci maliara. Najstarší syn vo svojich spomienkach na otca a detstvo strávené v tieni jeho nálad a rozmarov odkrývarôzne otázky ľudskej existencie.

Příběh Jaxieho Clacktona, brutálního venkovského mladíka, která prchá z místa násilné smrti svého otce do divočiny západní Austrálie. Má s sebou jen pušku a džbán na vodu.

Příběh anglické učitelky Harriet Leeové a její šestnáctileté dcery Perdity se zprvu zdá být zcela všední. Čtenář se však brzy ocitne uprostřed surreálného víru vyprávění, jež jej ze současného Londýna unese do (možná imaginární) země Harrietina dětství, kde její rodina peče neobyčejný perník.

Josefina Vicens (1911-1988) bola významná mexická spisovateľka, scenáristka a novinárka. Vďaka románu Prázdna kniha sa zaradila do kánonu hispánskej modernej literatúry.

Viktor Frankenstein, posedlý touhou stvořit život, plení hřbitovy, aby získal materiál k vytvoření nové bytosti. Tu pak pomocí elektřiny probudí k životu.

Nestáva sa často, aby sa na knižnom trhu objavilo neznáme dielo slávneho spisovateľa. A presne takáto výnimočná udalosť sa odohrala v roku 2019 vo Francúzsku, keď vyšiel nedokončený román z literárnej pozostalosti legendárnej Françoise Saganovej.

Ocitáme se v nepříliš vzdálené budoucnosti, čtvrt století po Velkém řezu, který zničil globální komunikační síť. Svět stále ještě stojí pevně spojený s naší současností, lidská civilizace však funguje jen jaksi napůl.

Někdy se musíme ztratit, abychom nalezli sami sebe... Postarší manželé Harold a Mary Rose Grapesovi celý život bydleli v domě na samém konci útesu v San Remo de Mar, na ostrově, ze kterého se nikdy nevzdálili. Znenadání však mají svůj domov vzhledem k nebezpečnému místu zanechat a být přemístěni do domova důchodců.

Haruki Murakami si na jar v roku 1978 sadol za kuchynský stôl a začal písať. Napísal dve pozoruhodné novely Počúvaj pieseň vetra a Pinball 1973, ktorými sa začala kariéra jedného z najuznávanejších súčasných spisovateľov.

Novela Čas noc, poprvé vydaná časopisecky v roce 1992, je jejím patrně nejvýznamnějším dílem. Byla přeložena do více než třiceti jazyků a dočkala se světového ohlasu.

Hlavní hrdinou originálního románu mladého autora je osmnáctiletý civilkář, který po maturitě nastoupí jako pečovatel do chráněného bydlení pro psychicky nemocné. Na to, co ho čeká, není ovšem ani trochu připravený.

Edsel Bronfman má tridsaťštyri a žije asi najmonotónnejší život na svete. Pracuje ako referent a voľný čas si vypĺňa návštevami svojej starej a čoraz dementnejšej matky.

Strhující a syrovou „legendu“ o chlapci ze šumavských lesů, jehož příběh je zvláštní obdobou Ježíšova života, doplňují kresby Nikoly Čulíka. Kniha meziválečného německy píšícího autora tak z jedné strany představuje samotný příběh o šumavském „Ježíši“ a z druhé přináší jeho osobité výtvarné převedení.

Výber z poviedok jedného z najvýznamnejších predstaviteľov ruskej prózy začiatku dvadsiateho storočia prináša nie povrchný ale hlboký ponor do vedomia a často i podvedomia hrdinov, do akoby neprebádaných zákutí ľudskej psychiky. Kuprin je majstrovský štylista, jeho poviedky pred vykreslením deja uprednostňujú zachytenie atmosféry vyžarovanej plasticky zobrazeným prostredím.

Zborník článkov o ruskej inteligencii. Zborník vyšiel v Rusku roku 1909 ako súbor textov významných ruských mysliteľov: N.A. Berďajev, S.N. Bulgakov, P.B. Struve, S.L. Frank, A.S. Izgojev.

Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.

Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války \"přežívá\" dvanáct \"veteránů\", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců.

„Ten chlápek nemá matku“ je staré španělské rčení, které se říká o klucích, kteří projevují sklony k ničemnostem a destrukci. Dobře si ho pamatuji ze svého dětství na Portoriku, protože ho lidé často používali, když mluvili o mně.