Legenda českého kuchařství. Potomek slavného rodu, jehož gastronomické kořeny sahají až do 17. století. Předseda Československého svazu kuchařů. Jaroslava Sapíka můžete popsat mnoha způsoby, ale naplno ho poznáte, teprve až ochutnáte jeho jídla. Inspirujte se poctivými recepty, vedle kterých se dozvíte také o historii i současnosti kuchařské školy rodu Sapíků! Přední specialista na českou kuchyni odhaluje

Magdaléna Platzová (1972) se psaním nezačíná. Její třetí kniha s názvem Aaronův skok je určitě jednou z literárních událostí sezóny.

Na výběr z Pepíčkových drobných textů, povídek, záznamu hovorů je nutno hledět jako na marginální poznámky, útržky či komentáře k jeho vlastnímu životu. Texty, které vznikaly z nutkavého pocitu pouze je zaznamenat na papír, nebyly nikdy určeny pro čtenáře.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již sedm dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít čas dovolené“ napovídá, že děj jednotlivých příběhů se bude točit okolo zádrhelů a škobrtanců s vážnými i méně vážnými důsledky,

Jak se vyrovnat s životem, když se narodíte na prahu komunistického puče osmačtyřicátého roku a následujícího hororu totalitních padesátých let? Jak si vytvořit vztah k domovu, máte-li matku cizinku a otce, jenž se cítí jako Rakušan staré monarchie a svým židovským i buržoazním původem nese stigma třídního nepřítele?

Odkud se vynořují všichni ti choromyslní světlonoši, kteří medovým hlasem mluví o tom, jak snadné je mezi lidi rozsévat dobro? A odkud se berou ti, kteří jsou ochotni těmto světlonošům a jejich dobru obětovat naprosto vše?

Po bestselleru Dům v Bretani, který vyvolal velký ohlas u čtenářů, přichází autorka s dalšími příhodami ze svého bretaňského domova, ze svých cest do Česka a z dovolených po Evropě. Jako obvykle jsou její historky zábavné, mísí se v nich laskavý humor se sarkastickými postřehy, přičemž nešetří nikoho, ani sebe.

Další souborné vydání autorových novinových sloupků a dalších publicistických textů, tentokrát z let 2012–14, řazených, jak už název napovídá, abecedně. Týkají se nejrůznějších aspektů života společnosti, která je dnes sice nejbezpečnější a nejpohodlnější, co kdy byla, ale tato idyla je poměrně velmi křehká a může se přes noc neočekávaně zhatit.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony.

V tomto románe chce hlavný hrdina namiesto hrdinstva iba obyčajne žiť - ak sa dá za normálne považovať okrem potuliek prírodou a spaním pod hviezdami i fakt, ze sa naučí čarovať, aby prebudil k životu kamaráta, ktorý sám už obyčajne žiť nemohol...

Fejtóny známeho politológa a publicistu. Nevystupujú v nich len politici, strany a národy so svojimi mindrákmi, ale aj mačky, kravy, Krakonoš a pod.

Petr Stančík se ve své próze originálním způsobem ujal protektorátní městské legendy o superhrdinovi vzdorujícím nacistům a nabízí skvělou kombinaci napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru. Nadnášejí létající talíř tibetští mniši?

Vlak svobody, Stěna smrti, Jak se muži měnili v žáby, Slovenský Ikaros a vlastně i Železná opona... Názvy kapitol a podkapitol této knížky znějí v našem dnešním kontextu spíše jako názvy surrealistických básní. Ve své době, mezi léty 1948 a 1989, ovšem odkazovaly k velmi reálné a často tragické skutečnosti.

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260.

Román písaný ako denník, v ktorom rozprávač zaznamenáva v takmer každodenných zápiskoch to, čo sa deje v jehobezprostrednom okolí na parížskom predmestí, na pracovisku, vo francúzskej verejnosti...

Deník kastelána vyšel před patnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již říct, že skutečné jméno, k němuž se váží také veleúspěšné humoristické knihy Poslední aristokratka (2012) a Aristokratka ve varu (2013), je Evžen Boček (1966). Zatímco v těchto dvou titulech šlo autorovi především o pobavení čtenáře (Cena Miloslava Švandrlíka za nejvtipnější knihu roku), jeho prvotina je z jiného řečiště,

Pavel Horváth nečekaně získal dům v obci zvané Dřímota – zdědil ho po svém otci, kterého nikdy nepoznal. Je dost překvapen, když ho hned po vstupu do zdejšího hostince místní obyvatelé nepokrytě zmlátí.