Práce vychází z podrobného pochopení problematiky skupiny Neslyšících spoluobčanů v jejich míře, způsobu a úrovni vzdělání, jisté výlučnosti kultury, způsobů komunikace mezi sebou a se světem a potřebám kreativního vyjádření i sebevyjádření. Protože základním tématem práce je rytmusjakožto jedna ze složek tvořících kreativní prostředí a tvůrčí i komunikační možnosti, musela se autorka věnovat rytmu

Zámerom projektu Uršule Kovalyk je vytvoriť umeleckú monografiu, ktorá reflektuje dlhodobú divadelnú a terapeutickú prácu Divadla bez domova. Herci, herečka a dramaterapeuti v nej porozprávajú o svojich divadelných skúsenostiach, pohľadoch a názoroch na sociálne divadlo, situácii ich komunity počas pandémie, bezdomovectve aj o sociálnom vylúčení.

Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) patrí ku kľúčovým osobnostiam svetovej drámy. Svetové aj slovenské scény uviedli viacero divadelných adaptácií Čechovových poviedok.

Od založení Divadla Járy Cimrmana uběhlo neuvěřitelných 55 let. V této knize je zaznamenán kompletní vývoj legendárního souboru od počátků v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka přes normalizační nucené přesuny, změnu režimu a odchod Ladislava Smoljaka až po nucené přestávky v účinkování v době koronavirové pandemie.

Vývoj slovenskej bábkovej hry od 19. storočia až po súčasnosť sa v tejto knihe skúma z niekoľkých strán a pohľadov. Dvadsaťtri kapitol je venovaných tak jednotlivým významným dramatickým autorom, ako aj syntetickým pohľadom na celé vývinové etapy slovenského bábkarstva.

Jemná a přitom drsná hra \"po noční směně\" (jak zní podnázev) se odehrává v pochybném bistru na benzínce u starého Fügnera, kde se scházejí unavení lidé se svými tužbami a strachy. Špína každodennosti a prodejnosti kontrastuje s čistotou skla z nedaleké fabriky, kterou budou beztak brzy zavírat... Hlavní hrdinka Draha by chtěla zpět svoje dítě, tajemnou Karlu, s níž se během hry nikdy nesetkáme, stejně

V prvom z radu publikácií v novej edícii Rozhovory uverejňujeme portrét Kornela Földváriho, dnes už legendy slovenskej literatúry a kultúry, ktorý pôsobil ako redaktor Kultúrneho života, riaditeľ Divadelného štúdia (Divadla na korze), dramaturg Štúdia L +S a tiež ako námestník ministra kultúry. Spisovateľ, publicista, výtvarný a literárny kritik, divadelník, prekladateľ, milovník detektívok i kovbojok,

V zbierke esejí – všetky okrem jednej sa k čitateľom dostávajú po prvý raz - polemizuje Peter Brook napríklad nad otázkami, kto v skutočnosti stojí za autorstvom Shakesperových hier, prečo Shakespeare ostane vždy nadčasový a ako by mali herci pristupovať k Shakespearovým veršom. Vracia sa zároveň k hrám, ktoré patria medzi jeho výnimočné inscenačné počiny – Kráľ Lear, Titus Andronicus a, samozrejme,

Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů.

Kniha mapuje a archivuje niekoľko tvorivých desaťročí autora, ktorý žil a pôsobil nielen v rámci košickej umeleckej scény a ktorý sa svojím nezameniteľným štýlom podpísal pod množstvo scénografických riešení rôznych divadelných či televíznych formátov.

Výbor Theatre Theory Reader: Prague Schools Writings představuje dosud nejucelenější a nejkomplexnější výbor studií divadelní teorie vycházejí z českého strukturalismu. Zahrnuje jak známé, tak některé poněkud opomíjené texty Jana Mukařovského, Jiřího Veltruského, Petra Bogatyreva, Jindřicha Honzla, Karla Brušáka a Miroslava Kouřila, doplněné krátkými eseji režisérů Jiřího Frejky a E. F. Buriana a nezbytným

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo

Někdejší ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Mojmír Weimann vzpomíná na své působení ve městě na soutoku čtyř řek. Čtenář se může vrátit do první poloviny 90. let, kdy ve společnosti zavládlo opojení z nečekaně nabyté svobody.

Brněnská rodačka. Vystudovala režii na Divadelní katedře JAMU, kde v roce 1968 absolvovala.

Osmý svazek edice Režie přináší portrét divadelníka Ivana Rajmonta. S původní statí MilanaKundery \"To nejčeštější co jsem kdy napsal\" a dosud neznámým textem Václava Havla.

Kniha mapuje historii výtvarného divadla Kolotoč.

Royal Court bylo založeno na podporu původní dramatické tvorby a ta je také dodnes jeho uměleckým programem. Stejně jako sledování milníků, jež byly pro Royal Court zásadní (uvedení Osbornovy hry Ohlédni se v hněvu či Sežehnuto-Blasted Sarah Kaneové), zajímá Jana Hančila pohled na vývoj divadla z hlediska zápasu jednotlivých vůdčích osobností o jeho tvář.

Eseje, štúdie a kritiky od poprednej slovenskej autorky a pedagogičky.

Divadlo a iluze je knižní podoba disertace, s níž autor v roce 2011 úspěšně ukončil doktorská studia. \"Jedna z věcí, které mě vždycky nejvíc fascinovaly, byl způsob, jak divadlo dokáže divákem manipulovat během představení.

Názov monografie Nadeždy Lindovskej nielen vytyčuje terén jej bádateľského úsilia, ale je aj metaforický. Anton Pavlovič Čechov nestavia do centra svojich hier udalosti, deje, ale ľudské vnútro.