Granum sinapis, zrnko hořčičné, bylo odedávna symbolem mystické teologie. Báseň o osmi strofách téhož názvu je připisována hodnostáři dominikánského řádu, teologovi a kazateli Mistru Eckhartovi (cca 1260-1328), třebaže jeho autorství je sporné a nebylo jednoznačně prokázáno ani vyvráceno. Zpěv hořčičného zrnka o překrásném božství doprovází podrobný latinský komentář rozebírající jednotlivé verše i

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Vyberať z diela Jána Kollára nie je také jednoduché. Tento veľký básnik je až do takej miery mumifikovaný, že oživiť ho vyžaduje poznanie a cit. Oboma predpokladmi disponuje znalec nášho národného obrodenia Miloslav Vojtech. V tejto edícii zbavil osobnosť a tvorbu Jána Kollára básnickej záťaže a učeneckého panciera, ktorými ich zavalil sám autor a rôzni jeho vykladači, a predstavuje nám ho v podobe

Významný šlechtický rod Schliků započal počátkem 16. století v severozápadních Čechách s těžbou stříbrných rud, jejich zpracováním a následným mincováním. Kniha je určena nejen zájemcům o numismatiku, mineralogii a montanistiku, ale všem, kteří chtějí blí

Druhý díl je volným pokračováním Knížky, na jejíž poetiku ve hře se slovy, myšlenkami, čarami a plochami navazuje, přičemž všemu opět vládne v Knížce definovaný okazionismus. Součástí publikace jsou barevné reprodukce vybraných výtvarných děl autora, který je zároveň i jejím grafikem.

V prípade osamelého bežca i rytiera stredovekej dvornej epiky je rozhodujúca cesta - vytrvalostný beh \"po dlhej trati\" i putovanie - v prenesenom význame. Obaja zdoloávajú trasu svojej prmeny a bytostného napĺňania a zdokonaľovania. Rytierstvo v tomto zmysle - ako individuálnym hrdinom vykonávaná \"služba štátu\" a dobrodružné putovanie - hľadanie (princím \"quest\") - nemá svoje \"naplnenie\", je

Zbierka básní Mariána Milčáka sa rodí z otázok, ktoré majú svoj pôvod v uvažovaní o zmysle. Premýšľanie o zmysle (nielen ľudskej existencie, ale všetkého, čo jestvuje), má popri filozofickom a umeleckom aspekte aj svoj vedecký a spirituálny rozmer. Tieto na prvý pohľad vzdialené a protirečivé možnosti prístupu k svetu spája subjekt Milčákových básní ako niečo harmonické a prirodzené. Spirituálny výklad

Po prvotině Já uříznu si hlavu trnem z růže přichází Blanche Cutie (vlastním jménem Blanka Jakubčíková) se svojí druhou sbírkou, která nese lapidární, leč výmluvný název Kunsthysterik. Coby absolventka Fakulty výtvarných umění v Brně se ve svých verších vypořádává s vyčerpanou postmodernou a sama nazývá svoji tvorbu „postpostmoderní“ poezií.

Ztracený ráj (v originále Paradise Lost) je rozsáhlá (čítající dvanáct knih) epická báseň Johna Miltona, psaná v blankversu (nerýmovaný verš o pěti jambických stopách). Báseň byla poprvé publikována roku 1667, byla ale dále upravována. Mělo jít o anglický národní epos, srovnatelný s latinskou Aeneidou či řeckou Odysseou. Jedná se o duchovní epos, vyprávějící o biblických tématech, uvažuje o teologických

Básnik Ján Štrasser v svojej najnovšej zbierke Až organicky nadväzuje na svoju tvorbu z posledných desaťročí. Ostal verný svojmu minimalistickému záznamu básnickej reality, v ktorej vyhľadáva a nachádza netušené súvislosti, organizované jazykovou výstavbou básne. Jeho lyrická skratka, miestami tendujúca až k aforizmu, je však takmer vždy svieža, prekvapujúca a v konečnom dôsledku katarzná. Autor do

„Národ tak považuj jediné jako nádobu lidství, / A vždy volášli: Slovan! nechť se ti ozve: člověk.“ Poézia zo Zlatého fondu SME.

Expresionistická poezie Geo Mileva je bytostná snaha o probuzení čehosi přirozeného a dávno zapomenutého. Soustředí se na erotickou divokost, archetypální primitivnost, přírodní živelnost a vášnivou instinktivnost, v níž se odráží autorův spor s představami o cudnosti, střízlivosti a racionalitě. Vytváří se tak svět, ve kterém nic není v klidu, nic není stálé, nic není definitivní. Poezii je třeba

Kniha ako zázrak! Je zázračné čítať dielo Milana Rúfusa, prežívať filozofickú hĺbku jeho myšlienok a precítiť poetickú krásu stavby básne. Je úžasné počúvať hlas Gustáva Valacha a vnímať nuansy intonácie nádhernej slovenčiny. Je krásne uvedomiť si za dokonalým zvukovým tvarom cit režiséra Vladimíra Ruska. Je vzácnou istotou vedieť, že v našom národe máme aj takýchto ľudí.Nová edícia Knihy na počúvanie

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo.

Shakespearovy Sonety v nejžádanějším překladu. Jak říká nejrenomovanější současný překladatel a znalec Shakespearova díla, prof.

Sbírka Poprvé v nějakém baru vznikala postupně a samovolně v průběhu řady let, a to na základě krátkých črt, zachycených okamžiků a situací, které autor někdy zachycuje fotoaparátem, v případě této knihy slovem. Básně se často řadí ke konkrétní situaci nebo příběhu, na které autor náhodně narazil během každodenních cest.

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek: 1. Co nás opravňuje hovořit o athénském tragickém divadle jako o politické instituci? 2. Jakými různými způsoby můžeme číst athénskou tragickou poezii

Druhá oficiální sbírka zlínského básníka.

Kniha sestává ze čtyř dílčích antologií z děl čtyř výrazných básnických osobností evropského baroka. Tyto čtyři osobnosti tak vytvářejí pozoruhodný oblouk od senzuální poezie italské k metafyzické meditaci básníků ze severu.

Sbírka Manjóšú (což by se asi dalo přeložit též jako \'Sbírka bezpočtu listů\') byla sestavena zhruba v polovině 8. století a asi největší podíl na ní měl dvořan, vysoký státní úředník a básník Ótomo no Jakamoči (718?–785?). Manjóšú lze zcela poprávu pokládat za zdroj cítění japonského lidu (či za manifestaci tohoto zdroje), protože v celém korpusu 4516 básní (či by se snad hodilo archaického, leč