Zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana se konala 29, října 1966 v kanceláři Armádní redakce Československého rozhlasu. Jiří Šebánek (1930-2007) na ni pozval Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Úvahy a štúdie Pavla Uhra pod názvom Zo života bábok sa zaoberajú témou umelého človeka, jeho archetypmi od antiky až po súčastnosť s uvedením zdrojov z literatúry, divadla, filozofie a výtvatného umenia. Autor v texte zachováva členenie a historickú postupnosť i hierarchiu pri charakterizáciach Homukulov, humanoidov, androidov a bábok.

Prvý časový celok Súborného diela Stanislava Vrbku ohraničený rokmi 1955-1969 obsahuje tieto zväzky: Kritiky divadelných inscenácií Divadelné súvislosti Osobnosti Rozhlas, film a televízia Kritika ako každodenná tvorba Stanislav Vrbka bol kritikom, pre ktorého systematická každodenná umeleckokritická činnosť nebola len zamestnaním, ale najmä nadosobným zameraním. Vo svojej divadelnokritickej činnosti

Publikace je souborem studií, které navazují na starší teatrologické práce tohoto druhu. Pracuje jak s dobovou literaturou, tak s obsáhlým souborem archivních materiálů, využívá znalostí napříč spektrem dějin umění – ať už se jedná o divadlo, literaturu, hudbu, výtvarné umění nebo film.

Skladateľ Giuseppe Verdi bol celoživotnou láskou teatrológa Ladislava Čavojského (1932 – 2014), ale úctu mal aj k tvorbe Richarda Wagnera. Z jeho vzťahu k týmto dvom velikánom sa zrodila kniha o ich tak odlišnom opuse, a zároveň aj kniha o ich operách na slovenských javiskách.

Predložený rukopis je z pohľadu slvoenského písomníctva jedinečným zhrnutím najnovších poznatkov z anatómie a fyziológie pohybového systému s aplikáciou do každodennej praxe tanečného pedagóga. Autorka sa v diele zameriava najmä na možnosti prevencie poškodenia oporno-pohybového systému tanečníkov, ktoré môže byť spôsobené tak dlhotrvajúcim chronickým stresom, ako aj náhlymi úrazmi.

Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla (včetně Nestroye a Raimunda), stejně jako na recepci sentimentálního dramatu (zejména hry A. von Kotzebue a E. Raupacha). Tyto hry představovaly podstatnou část českého repertoáru. Proto je pozornost věnována konkrétní podobě jednotlivých překladů, a to v porovnání s originálním

Kniha představuje dnes již většinou pozapomenutá expresionistická dramata, která byla napsána mezi lety 1910 a 1924. Protože však editoři použili při sestavování teritoriální hledisko, obsahuje antologie vedle her, jež utvářely podobu českého meziválečného divadla, také ve stejnou dobu vzniklé hry německy píšících dramatiků, tehdy rovněž žijících na našem území.

Publikaci tehdejšího dramaturga Divadla na provázku, který 18. listopadu 1989 jako první vyhlásil ze scény stávku českých divadel, tvoří z více než třetiny zmenšený reprint výstavy, která byla koncipována pro expedici do Jihoafrické republiky u příležitosti desátého výročí sametové revoluce pod názvem DIVADLO PRO DEMOKRACII Divadlo na provázku a česká divadla v sametové revoluci 1989 (autor koncepce

Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916. Nejvýznamnější směry a díla začleňuje do kontextu uměleckých, divadelních a společensko-politických změn, jež měly na konkrétní dobovou tvorbu přímý vliv.

Otakar Roubínek (1934–1992) byl významný český herec a především dramaturg, divadelní vědec a učitel. Jako herec působil v Beskydském divadle v Novém Jičíně, v tehdy gottwaldovském Divadle pracujících a v Nedivadle Ivana Vyskočila.

Loutkářská, kostýmní a scénická výtvarnice Irena Marečková, jíž je věnován 9. svazek edice Osobnosti české scénografie, absolvovala obor výtvarnictví a technologie na Katedře loutkářství pražské DAMU, kde později také vyučovala (1990 – 2003, Katedra Alternativního a loutkového divadla, 2003 jmenována docentkou). Jako pedagožka též spolupracovala se studenty Katedry nonverbálního divadla HAMU v Praze

Sokolové v úboru antických Řeků soupeří roku 1912 s Peršany u Marathónu na letenském sletišti. Josef Svatopluk Machar, Jaroslav Vrchlický a další čeští literáti ve svých dílech nechávají harmonické, jasné a uměřené Řecko zastínit smyslný, v orgiastických symposiích se utápějící Řím.

Ideológia „gréckeho divadla, pôvodného divadla a pôvodu divadla“ je mimoriadne ironická k súčasnému západnému etnocentrizmu, ktorý spája vágnu sociológiu opojnosti, demokratický humanizmus a zdrapy diskurzu o literatúre všeobecne. Vznáša sa vo vymyslenej európskej pseudointelektuálnej hmlovine, kde sa vznášajú bok po boku tancujúci Dionýzos a satyrovia zababraní vínnym kalom, improvizujúc nadávky v

Kniha se zabývá aktuálním happeningem, vymezuje jeho význam, nahlíží do historie happeningů a sleduje vývoj tohoto fenoménu až do současnosti. Zkoumá motivy a předpoklady vzniku politického happeningu a na konkrétních příkladech ukazuje jeho odlišnost od čistě umělecky pojímaných veřejných akcí i od akcí výhradně politických.

Komponovaným výborem ze svých kritických textů z let 1990–2015, zaměřených zejména na současné české divadlo, ale i film, literaturu a společnost, Terezie Pokorná mapuje příznačné formace kulturní krajiny, nahlížené z perspektivy právě uplynulého čtvrtstoletí. Ve svých recenzích, portrétních esejích i příležitostných glosách vyzdvihuje vzácné projevy podnětných a obohacujících tvůrčích a myšlenkových

V roce 2010 tomu bylo 10 let, co herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti nastudovali hru Rychlé šípy, která se stala s více než 350. reprízami nejúspěšnější inscenací Slováckého divadla všech dob. Představení se hraje na mnoha scénách po celé České republice.

Unikátny objav v rámci archívu Divadelného ústavu, denník jedného z hercov legendárnej divadelnej skupiny Marška, podnietil vznik jedinej knižnej publikácie na Slovensku o činnosti zájazdového divadla, ktoré malo za úlohu propagovať vznik našej prvej scény. Zápisky zo zákulisia súboru, o ktorého existencii sa nezachovali takmer žiadne oficiálne záznamy je mimoriadne cenným pramenným materiálom k tejto

Soubor studií navazuje na publikaci DISK a generace 1945 - O jaroslavě Adamové a Jaromíru Pleskotovi a chce přispět k dalšímu zkoumání přínosu a osudů umělců, kteří tuto generaci tvořili.

Tahle kniha by se také mohla jmenovat Jihočeské divadlo můj osud. Autor v něm působí už více než třicet let a za tu dobu vystřídal nejen na jevišti řadu rolí: herec, režisér, umělecký šéf, ředitel… Úhel pohledu, ze kterého popisuje fungování divadelního organismu, se postupně mění, tak jako se mění autorovo postavení v divadle: od osobní konfese mladého divadelníka, který intenzivně pociťuje normalizační