Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě a světem vnímaným jako fenomén, pojmy čistého vědomí a fenomenologické pojetí rozumu.

Právní kniha, jíž se od 14. do počátku 18. století řídila města v oblasti dosahu magdeburského práva, u nás tedy v severních a středních Čechách a na severní a střední Moravě i ve Slezsku, vychází u nás poprvé. Vlastní edici uvádí obsáhlý komentář, pojednávající o vývoji magdeburského práva a o rukopisech užívaných v Olomouci, jež byla vrchní stolicí, na kterou se o naučení obracelo značné množství

Publikácia je piatym zväzkom edície textov sokratovskej tradície myslenia Fontes Socraticorum. Ponúka text, preklad a komentár zbierky zlomkov sokratovských mysliteľov Socratis et socraticorum reliquiae od Giannantoniho, v tomto prípade rečí Dióna Chrysostoma z druhého dodatku k zlomku kynika Diogena z Sinópy. Publikácia predstavuje ďalší príspevok v oblasti kynických štúdií, čitateľom prináša doteraz

Kniha mapuje snahu autora preukázať a prepracovať súvislosti medzi fenomenológiou a estetikou.

The collection of studies explores the possibilities of a conceptual and semantic analysis of the qualitative domains of aesthetic and moral emotions. The authors discuss what moral and aesthetic emotions are, what they include and denote, as well as what constitutes their function and structure.

Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí. Oproti současné upadlé podobě, zcela podléhající nešvarům momentálního stavu společnosti, staví Fichte ideál, tedy to, jaký by řád svobodných zednářů měl být a co by mělo být jeho náplní.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel,

Méně známá a do češtiny dosud nepřeložená kniha Martina Bubera vznikala v době druhé světové války. Autor v ní vychází z předpokladu hluboké společenské krize, které lze čelit pouze důsledným promýšlením kořenů naší civilizace.

Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Třetí, opravené vydání.

Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto \"u sebe\" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme.

Gnose – „tajné“ vnitřní vědění – bylo původně souhrnem pradávné osvícené moudrosti. „Tajné“ je pouze proto, že ho mohou rozpoznat jen ti, kdo vlastním svobodným zednářstvím a odhodlaným životním činem odstraní ze své schopnosti vnímání závoje nevědomosti.Autoři této knihy proto nenapsali „Gnosi“ na papír, což je nemožné, ale ve dvaceti kapitolách nás upozorňují na různé aspekty stezky, které ke Gnosi

Vybraný celek drobných literárních i vědeckých prací Jana Sokola má za cíl představit šíři autorových zájmů a odborností, které dovede prezentovat čtenářsky (i posluchačsky) živým a přitažlivým způsobem. Vedle filosofického zpracování témat, kterým se autor dlouhodobě věnuje (vzdělávání a kultuře, evropanství, společenským institucím, náboženství), jsou to vzpomínky na lidi, kteří ovlivnili jeho život;

Aurelius Augustinus neboli svatý Augustin patří k jedněm z nejpozoruhod­nějších postav dějin lidstva. Na jedné straně byl a je uznáván katolickou církví jako jeden z největších světců a učitelů, na druhé straně se k němu hlásily i různé proudy opoziční či reformní, tedy z hlediska katolíků často kacířské.

Leccos nasvědčuje tomu, že se znovu probouzí zájem o fenomén komunistické řeči, což patrně souvisí s nástupem nové generace, která už se starým režimem nemá přímou zkušenost. Na druhé straně je z mnoha rozličných hledisek patrné, že se česká společnost stále ještě s obdobím komunistického panství, zvláště s jeho podobou „normalizační“, náležitě nevyrovnala (vyrovnání zde chápu jako integraci do naší

Štvrté, opravené vydanie 13. zväzku Platónových dialógov z Knižnice antickej tradície.

Kniha pojednává o problematice vztahu mezi intersubjektivitou a individualitou na poli jazyka. Výchozím kontextem je konfrontace filosofie Ludwiga Wittgensteina s Husserlovou a Heideggerovou fenomenologií.

Morálna filozofia Jacquesa Maritaina (1882 – 1973) jedného z najvýznamnejších francúzskych a európskych mysliteľov 20. storočia, koincidujúca s názvom tejto monografie, predstavuje syntézu jeho intelektualistických ideí so širokospektrálnym a interdisciplinárnym rozhľadom, ktoré môžeme nazvať aj teo-filozofiou. Celoživotné ašpirácie tohto filozofa, diplomata, univerzitného profesora, muža kultúry otvoreného

Kniha je rešerše filosofických otázek týkajících se základního fyzikálního a biologického výzkumu lidské mysli. Nagel tvrdí, že přírodní a společenské vědy nejsou schopny vysvětlit existenci mysli a vědomí v paradigmatu, ve kterém se momentálně pohybují a tudíž je třeba revidovat používané metodologie.

Sú ľudia, ktorí tvrdia, že jestvujeme len v myslení ľudí, volajú sa filozofi. Čím by boli ľudia bez všetkého? Ničím ani by neexistovali, lenže čím by bolo všetko bez človeka? Nik by nevedel nič o tom povedať, pretože len ľudia môžu hovoriť pre tých čo radi premýšľajú, je tu trochu filozofie, mnohé z dejín človeka a niekoľko úvah o budúcnosti. Krátke dejiny všetkého napísal súčasný úspešný autor mnohých

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).