Starovekí filozofi sa vo svojich bádaniach často zaoberali problematikou súvisiacou so skúmaním sveta, s existenciou Zeme a iných vesmírnych telies, rozmýšlali, ako vznikol svet, čo bolo a je príčinou pôvodu a fungovania vesmíru. Tak ako jeho predchodcovia, aj Aristoteles sa venoval bádaniu o vesmíre, o vesmírnych telesách, ako vyzerajú, ako sa pohybujú. Uvažoval o tom, ako tieto telesá asi vznikali,

\"S e szabadság forrása, biztosítéka és támasza: maga az Isten. Minden más modern szabadságfelfogás, akármilyen elégedettséggel tölti is el birtokosát, képtelen a történelmet igazolni. S ez a képtelenség, legalábbis annak szemében, aki önmagával szemben őszinte, maga a történelem rémülete.\" Az archaikus ember - akit a modern szemlélet sokszor a \"primitív\" jelzővel illet - életét átszövi az az alapelv,

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném

Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou. K základní fenomenální bázi časovosti, smrtelnosti a dalších souvisejících fenoménů se koncentrují studie obsažené v této publikaci.

Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení „obyčejné neřesti“. Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen přímočarým

Nikdo nevlastní boha, nikdo nemá na boha ani na cestu k němu patent. Není žádný jiný bůh, než bůh v každém jednotlivci, jen bůh v každém jednotlivém srdci.

Kazantzakisovo dílo Spasitelé Boha přináší svérázný druh duchovních cvičení ve snaze o poznání Boha a je velmi důležité pro pochopení jeho myšlení a tvorby. Povinností Spasitele Boha neboli člověka je, aby se připravil dříve, než se vydá na cestu k vlastnímu cíli.

Dopisy z izolace vznikaly v první polovině roku 2021, kdy byly z důvodu covidové pandemie uzavřeny veškeré školy a výuka se většinou odehrávala online, bez osobního kontaktu se studenty. Ladislav Benyovszky se pokusil zachovat vzájemnou blízkost, jež je nezbytná pro smysluplné předávání filosofické myšlenky, prostřednictvím osobních dopisů.

Předkládaná kniha nabízí poněkud netradiční pohled na filosofii Edmunda Husserla. Jejím cílem je ukázat, jak se Husserlova fenomenologie rodí a rozvíjí v překvapivě úzké vazbě na tázání po povaze a podstatě znaku, jazykového výrazu a významu.

V úvaze na pomezí filologie, filosofie a básnictví Klossowski Nietzscheho představuje jako pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu.

Byť stoikom znamená uvedomiť si fakt, že život je plný neistoty. Keďže nikdy nevieme, ako veci dopadnú, netreba sa viazať na výsledky, ale naučiť sa prijať okolnosti také, aké sú – či už navonok vyzerajú pozitívne alebo negatívne.

Plotin, filosof alexandrijského vzdělání, který působil v letech 244–269 jako učitel v Římě, byl nejen zakladatelem novoplatonské školy, ale zároveň podstatně ovlivnil raně křesťanské autory. Ti se jeho myšlením inspirovali jak ve své spiritualitě duchovního výstupu k neuchopitelnému božství, tak i ve formulaci závažných témat křesťanské teologie, jako je nauka o Trojici v Bohu, o Duchu svatém, o spojení

Sborník je určen širší veřejnosti a má přispět k popularizaci kritického myšlení a vědeckého přístupu. Obsahuje patnáct příspěvků analyzujících rozličná sporná odborná nebo společenská témata.

„Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.“ Dominikán Cyril Riga (1689–1758) vzal slova svatého Pavla rozhodně vážně. Jeho kázání mu vynesla ve své době věhlas a zajistila mu ve Vídni přístup k císařskému dvoru.

Právní myšlení, jak našeptává název knihy, už tradičně souvisí smyšlením filozofickým. Publikace neztrácí se zřetele souvislost mezi právem a jeho filosofickými východisky.

Tato monografie je upravenou verzí autorovy disertační práce. Autor si zde klade za cíl podat výklad smyslu idejí v Platónově dialogu Euthyfrón, který je většinou interpretů považován za první dialog, v němž se vyskytuji výrazy eidos a idea, a to právě v souvislosti s otázkou zbožnosti.

Titul druhého dílu Benjaminových Vybraných spisů vystihuje hlavní součásti svazku: na jedné straněteoretické texty k filosofii jazyka a k teorii poznání, na straně druhé výbor z desetiletí připravovaného opus magnum „Pasáže“. V knize se objeví například Úkol překladatele, Program nadcházející filosofie, překlad původní verze Teoreticko-poznávací předmluvy k Původu barokní truchlohry či stať O pojmu

Autor uvádí do současného ježíšovského bádání méně běžnou formou: v hlavní stati odpovídá na základní problémy tak, jak jepro něj formulovala redakce mezinárodního sborníku k tomuto tématu, poté v několika studiích předkládá své historické a exegetické příspěvky. Čtenář má tak možnost seznámit se nejen se současným obrazem Ježíšova života, jeho sebepochopením a jeho působením na okolí, ale i s metodikou

Latinsko-české vydanie základnej stredovekej encyklopédie vedomostí, zahŕńajúce témy od slobodných umení cez antropológiu a prírodovedu až po teológiu.

Příspěvek myšlenkovým dějinám alchymie. Šestý svazek výboru z díla.