Nicolás Gómez Dávila (1913-1994) bol popredným kolumbijským filozofom, ktorý sa preslávil poetickosťou a mnohorozmernosťou svojich textov, svojráznym životným štýlom a nekompromisným reakcionárstvom. Kritický ku všetkým súdobým politickým smerom vrátane klasického pravicového konzervativizmu, Gómez Dávila stavia svoju pozíciu na katolíckom tradicionalizme a obhajobe pravdy, ktorá nikdy nezhynie. Kvôli

Predkladaných sedmoro štúdií upriamuje pozornost na skúmanie dejinných aspektov filozofie ako terapeutického prostriedku. Uvažovat o filozofii ako terapii nie je celkom obvyklé. A to ani medzi filozofmi, ani v podstatne terapeutickejších vodách ludského snaženia. Je to možno preto, že pre cast filozofov je filozofické skúmanie skôr riešením teoretických a osobnostne nezatažených problémov (ako sú pravda,

Adorno, který vystupoval proti výkladovým systémům, zde podává v podstatě úplný a originální estetický systém. Od vztahu umění estetiky a společnosti v prvních i posledních kapitolách se autor velmi zásadně vyslovuje ke vztahu krásna přírodního a uměleckého, ke kategoriím krásna a ošklivosti, k subjektivním a objektivním stránkám uměleckého díla, k jeho soudržnosti a smyslu, ke zdánlivosti, záhadnosti

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obou jeho mluvčích, za druhé na filosofický problém zbožnosti a za třetí na otázku, zda lze v dialogu nalézt rozvinutou teorii idejí.

Studie předkládané v této publikaci vycházejí z dosavadní práce autora nad Órigenovými texty. Zabývají se dvěma klíčovými tématy jeho myšlení: otázkou, jakou míru svobody zakouší lidská vůle ve světě ovládaném Boží prozřetelností, a na ni úzce navazujícími úvahami o povaze náboženské vnímavosti, která křesťanům umožňuje vystihnout Boží záměry mnohem lépe, než to dokázali pohanští básníci a filosof

Kniha zahrnuje texty z let 1978 až 2017 věnované filosofii českých myslitelů: Tomáši Garriguu Masarykovi, Janu Patočkovi a Václavu Havlovi. Hlavním společným rysem jejich uvažování je filosofie nakloněná k činu. Masaryk, Patočka i Havel chápali politiku jako činnost založenou na mravním základě a hledali nový duchovní rozměr života moderního člověka, který nenachází oporu ani v metafyzice, ani v tradiční

Kniha André Comte-Sponvilla Šťastie bez ilúzií je prepisom prednášky autora a diskusie v rámci filozofických pondelkov v Bouguenais vo Francúzsku. V jeho úvode sa autor zamýšľa nad pojmom šťastia, ktorý je predmetom filozofickej reflexie od čias, ako Gréci vymysleli pojem filozofia láska k múdrosti. Každý človek chce byť šťastný otázka je, ako to dosiahnuť. Spôsob, ktorý ponúka autor, je premýšľanie,

Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné. Odpovídají na traumatizující zkušenost, a to znamená: filosofie se ujímá odpovědnosti s vědomím, že má-li být filosofie možná i v druhé polovině 20. století a dále, musí přepsat svou tradici a radikální proměnou

Francouzský filosof a esejista Olivier Mongin nabízí strukturované pojednání toho, co dnes, v době globalizace, znamená město nebo urbánní prostor. Nejde ovšem o mezioborovou tematickou encyklopedii, ale spíše o rámec konfrontace různých oborů, jimž je téma různým způsobem vlastní – literatury, historie, architektury, sociálních věd – rámec mající umožnit, aby se město opět mohlo stát obecným pojmem:

Ve své knize autor podává syntetický výklad stvoření jako rozpadu prvotní Jednoty do tří řádů bytí, jimiž člověk znovu prochází při svém návratu k původní Jednotě: Boha, člověka a vesmíru. Ze vztahů těchto tří úrovní odvozuje „Neznámý filosof“ praktickou teorii jednání vedoucího k reintegraci, neboť každý čin člověka musí být v souladu s Božími činy, tvořícími náplň šesti dnů stvoření. Sedmý den stvoření,

Ki ne szeretne testileg és szellemileg is fitt lenni? Ép testben ép lélek - tartja a közmondás. Manapság azonban mintha épp az ellenkezője lenne a trendi. Egyesek a testükkel, mások az agyuk révén akarnak kitűnni. Előbbiek azzal hivalkodnak, hogy iz mosak, csinosak és nem strapálják magukat a gondolkodással. Utóbbiak viszont a tudásukra és kreativitásukra büszkék, és nem fecsérlik az idejüket a testükre.

Současný proces globalizace otvírá i nabízí nejrůznější alternativní způsoby bytí, spolužití, uvažování i politického jednání. Postmoderní postoj znamená nic nehodnotit coby správnější, pravdivější či morálnější. Přitom se v současné době jedná o stále naléhavější nutnost správně a odpovědně se rozhodovat a chovat a nenechávat narůstat globální problémy týkající se přelidnění, úbytku nerostných zdrojů,

Šrí Nisargadatta Maharadž (1897–1981) — seberealizovaný mistr, který žil v chudinské čtvrti v Bombaji, se stal proslulý svými brilantními, vtipnými a spontánními promluvami, ve kterých vyučoval prostou a úspornou džňána jógu, založenou na vlastní zkušenosti. Kniha obsahuje promluvy z posledních pěti let jeho života. Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti.

Dílo Člověk a realita (metafyzicky podložené křesťanské chápání světa) je zásadní filosofickou prací z posledních let života ruského filosofa S. L. Franka (vázaného celoživotně zejména na německé a francouzské exilové prostředí). Knižně vychází titul až v padesátých letech, po autorově smrti, a to v Paříži, posléze v Londýně nebo New Yorku. Autor nazývaný kolegy doctor subtilis je v dějinách filosofie

Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností tohoto svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy. Oba diskutující se přitom neustále potkávají ve svých osobních

První číslo revue vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern je věnováno vztahu tradicev nejširším slova smyslu k současnému světu a také se pokouší definovat, co vlastně \"tradice\" představuje. Obsahuje jak příspěvky známých cizích autorů René Alleau, Annick de Souzenelle, Valentin Tomberg, René Daumal a další, tak i původní eseje našich autorů jako je Marin Žemla, Karel

Koncept živého tela prináša nový „pohľad“ na telo už nie cez prizmu tradičného dualizmu, ale cez prizmu našej každodennej skúsenosti, v ktorej sa naše telo zväčša nestáva predmetom vedomých úvah. Odhaľovať sféru každodennosti a začleňovať poznatky z nej do koncepcií považujeme za najvernejší spôsob, ako vytvoriť takú filozofiu, ktorá skutočne má čo povedať k téme človeka, jeho sebaprežívania a tiež

Veľkú časť svojho bádania venoval Aristoteles oblasti prírody a prírodných javov. Preskúmal množstvo živočíchov a rastlín, pričom sa usiloval o ich triedenie, a tiež sa zamýšľal nad podstatou ich existencie a vo všeobecnosti nad princípmi fungovania života.

Príbeh kultúry, tak ako ho podáva autor tejto knihy osloví aj širšie vedecké i laické spoločenstvo, a to svojou dôslednosťou a zmyslom pre detail. Vychádzajúc z antropologických predpokladov kultúry a jej historicky zakotvených koncepcií, interpretuje ju ako rámec pre ľudské bytie-vo-svete, skúma variácie spoločenskosti a genézu kultúrnych noriem.

Autor publikácie prof. PhDr. Emil Višňovský, CSc., filozof a historik hovorí, že „pragmatizumus je slovo, ktoré u nás nemá dobrú povesť“, a to nielen v laickej, ale ani v odbornej filozofickej obci.