Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale

Kniha Listy trávy je první český překlad původního vydání Leaves of Grass (1855) Walta Whitmana. Obsahuje i pasáže, které v pozdějších vydáních sám básník vyškrtal nebo poupravil. Vůbec poprvé si tu český čtenář může přečíst i Whitmanovu rozsáhlou předmluvu, proslulý a vlivný poetický manifest. Samotnou básnickou sumu otevírá rozsáhlá skladba ve vydání poslední ruky pojmenovaná jako Zpěv o mně (Song

Desiata kniha poézie autora, ktorému nie je cudzí dôsledne viazaný verš. Aj v tejto zbierke lyrických sonetov ho využíva inovatívne, v súzvuku s obsahom výpovede. Základnou, v mnohých vrstvách a odtieňoch variovanou témou je tu láska muža k žene. V štyroch na seba nadväzujúcich okruhoch obsahuje kniha 41 dynamických sonetov. Okrem dominujúcej túžby a očakávania po naplnení duševného i telesného rozmeru

Sbírka Některé příběhy básníka, prozaika a dramatika Petra Motýla přináší autorovy kratší i rozsáhlejší básnické texty napsané v letech 1995 až 2015. Jsou do ní zahrnuty například již časopisecky publikované básně (Mapa Ostravy, Jinovatka aj.), ale také doposud nezveřejněné texty o geniu loci míst, na nichž autor pobýval v uplynulých dvaceti letech (Stodůlky, Noci v kotelně aj.). Jako typicky „motýlovské“

Nový výbor z básní, písní a blues od klasika moderní české poezie (1917 - 1971). Knihu provázejí fotografie Petra Župníka a doslov Lubomíra Dorůžky.

Autor (nar. 1987) je básník a prozaik. Doposud publikoval v časopisech Host, Tvar, Pandora, Protimluv aj. Do kulturních magazínů píše recenze na knihy a komiksy. Na FF MU v Brně studuje bohemistiku a estetiku. Jeho první sbírku uvozují verše Louise Aragona: „Všechny hrozné pohromy hrozí tomu, kdo se ožení s vílou / a chce s ní jít do krajin, jež nenajdeme na žádné mapě“; a skutečně - meziměstí je u

„Plamínek lásky v sobě mám, hoří pro všechny, které v mysli mám.“ Kniha Okamžiky odráží různé pocity a reakce spisovatelky na životní situace v podobě krátkých glos, poetických obratů a básní. Autorka svou vlastní citlivou a poetickou formou inspiruje čtenáře k víře, že po temnotě nakonec vždycky vyjde světlo.

Básně po třicetiletém mlčení. Intimní lyrika autora zralého věku, kde ticho a smutek jsou střídány nadějí a vírou v život. Nejen návraty k dětství, ale také myšlenky o životě, lásce, naději. Krátká čtyřverší, ale i delší básně, sdělující často až skácelovsky průzračně mnohé, čím nás život obdarovává. Básně vyrůstají ze samé podstaty autorova rodného kraje - Jižní Moravy. Vínečko se mísí s veselím i

Vrecková príučka pre pokročilých aj začínajúcich čitateľov so skratkovitým názvom NAPR. prináša v skratke hustú zmes zakódovaných odkazov a skrytej symboliky s neprehliadnuteľným „agdovským“ rukopisom na samotnej hrane poézie a vyslovenej provokácie. Autor s dosiaľ neodhalenou identitou, pochybným pôvodom a ešte tajomnejšími autorskými stratégiami tak pokračuje vo svojej úspešnej podvratnej činnosti

Sbírka básní, které vznikly jako zápisy z pozorování makroskopem, vzácným a podivuhodným nástrojem hvězdářů, lunatiků a básníků. Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku.

Vydanie básnickej skladby Marína je oslavou tvorby Andreja Sládkoviča pri príležitosti 200. výročia jeho narodenia a 200. výročia narodenia Maríny Pišlovej. Čitateľom sa predstavuje elektronická kniha bohato ilustrovaná fotografiami Fabrizia Brugnoni a Tomáša Hulíka Doslov k dielu spracovala Dr. Irena Bilińska. \"Básnická skladba Marína, ktorú Andrej Sládkovič (1820 – 1872) napísal v rokoch 1844 –

Príď slnko k nám No tak príď slnko k nám, poslala som ti list Skrývaš sa za mrakom, dávno si malo vyjsť Mám srdce dokorán a v očiach želanie, príď, keď ťa zavolám a nehovor mi: nie Lúče ma láskajú na tvári, na perách, hladia ma po rukách, zrazu sa usmievam

Názov tejto zbierky básní sa pýta do úvodzoviek. Autor veršov v nej však rád klame vo svojich pohyboch telom a preto tie úvodzovky nechal v šuplíku. Možno si poviete, že na lásku sa srať nemá, ale čo všetko sa v živote nemá a deje sa? Čo je krásne a čo naopak zvrátené? Táto zbierka balancuje niekde v strede celej tejto karmickej hrany, ktorej ostrie neotupí ani definitívne zatratenie každého slova

Kríza stredného veku je sviňa. Stáročia doháňa mužov k nie práve najracionálnejšiemu konaniuZbierka troch cestopisov veľmi pôvabne, s osobitým humorom a sebairóniou, vykresľuje k čomu tento kríza stredného veku dohnala poviedkového hrdinu Juraja a jeho najbližších kamarátov. Každá poviedka opisuje jednu plavbu na klasickej námornej plachetnici, plnú reálnych i virtuálnych dobrodružstiev. A keďže ochota

Medzinárodne ocenený básnický projekt V ženských šatách maďarského básnika Zoltána Lesiho a brazílskeho grafika Ricarda Portilha uvádza dokumentárne básne, ktoré vznikli po rozsiahlom výskume histórie kontroverznej Olympiády 1936. Na príklade osudov žien a mužov, ako aj osôb s neidentifikovateľným pohlavím, sa prekladajú subjektívne verzie na športovú udalosť a jej neskoršie dôsledky na jednotlivých

Konštantínov Proglas obohatený o preklady a interpretácie súčasných slovenských básnikov (Feldek, Buzássy, Haugová, Zambor, Džunková, Kuniak, Hevier, Ondrejička, Ondrejková, Jurolek, Podracká). \"Lebo sú bez kníh nahé všetky národy.\"

Poézia naživo je výber básní Egona Tomajka, rožňavského rodáka, ktorý druhú polovicu svojho plodného života prežil v Banskej Bystrici. Egon neúnavne propagoval básne iných autorov vo svojich rozhlasových hudobno-poetických pásmach, Poézia naživo, vysielaných v rádiu Regina a v rádiu Devín.

Ještě jednou se pokusit zachytit tu nevysvětlitelnou radost při pohledu na kvetoucí strom, hory proti světlu, bystřinu na úpatí skal, to nejasné volání, které přiměje zastavit se a naslouchat, ten pocit, že se svět jako otevře, nepanuje smrt, vše drží pohromadě, svěží, jako dívky v tanci na Botticelliho obraze. To je snahou stárnoucího básníka: na svých toulkách alpskou krajinou slovy uchopit ony okamžiky

Reprezentativní výbor jednoho z nejoriginálnějších básníků současné polské poezie. V překladu Lenky Daňhelové je představena autorova tvorba, která zahrnuje většinu básnických sbírek psaných v 70. a 80. letech minulého století, kdy se Krynicki angažoval v podzemním hnutí a podílel se na vydávání časopisu Zapis.