Záznamy pod souhrnným názvem Glossarium představují pozdního Carla Schmitta, kontroverzního myslitele německého 20. století. Zápisky vznikly v poválečné době, kdy Schmitt bilancuje minulost, vypořádává se se svými resentimenty, vyjadřuje se k současnému dění, ale především rozvíjí staré i nové filozofické, právní a literárněvědné úvahy.

Abd al-Latíf je starý muž, ktorý pokojne zomiera na nemocničnom lôžku v Damasku. Pred smrťou poprosí svojho najmladšieho syna o posledné želanie, aby bol pochovaný na rodinnom pozemku v regióne Aleppo.

Hrdinové románu Město v oblacích se snaží pochopit svět kolem sebe: Anna a Omeir na protějších stranách impozantního městského opevnění v průběhu obléhání Konstantinopole v roce 1453; pubertální idealista Seymour útočící na veřejnou knihovnu v současnosti; a Kontance na mezihvězdné lodi na cestě k exoplanetě několik desítek let v budoucnosti. Stejně jako Marie-Laure v románu Jsou světla, která nevidíme,

Únosy detí, o ktorých sa nikto nikdy nemal dozvedieť. Detí s nadprirodzenými schopnosťami, ktorých tajná misia nesmie byť prerušená.

Bailey si je istý: všetci psi, ktorí ponúkajú bezpodmienečnú oddanosť a lásku tak ako on, sa dostanú do neba. Kým však bude môcť nadobro odpočívať v pokoji, je tu ešte jedna rodina, ktorá naliehavo potrebuje jeho pomoc, pretože sa už-už ide rozpadnúť.

Reštaurácia The Hills v Osle má charakter. Pochádza zo starosvetských čias, v polovici 19. storočia ju založil Angličan Hill.

Milorad Pavić (1929 -2009), najprekladanejší srbský spisovateľ. Publikoval 50 autorských diel, romány, poviedky, básne a divadelné hry, bol niekoľkokrát kandidátom Nobelovej ceny za literatúru.

Publikace představuje výbor z korespondence významného ruského básníka Daniila Leonidoviče Andrejeva (1906–1959) jak s jeho blízkými a přáteli od dětských let až do posledních měsíců před smrtí, tak s jeho třetí manželkou Allou Alexandrovnou. První část zachycuje dopisy z 30. a 50. let 20. století, druhá především z období let 1954–1957.

Nezdá se to, ale jedná se o knihu autobiografickou. Popisuje můj vlastní intelektuální a politický příběh, cestu vedoucí od marxismem a sartrovským existencialismem načichlého mládí až k liberalismu ve zralém věku přes přehodnocení demokracie, k němuž mi pomohly knihy spisovatelů jako Albert Camus, George Orwell nebo Arthur Koestler.

Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd.

Tzv. pseudoabelárdovská korespondence vychází ze sbírky nazvané Listy dvou milenců (Epistulae duorum amantium). Jedná se o 116 středověkých milostných dopisů, respektive jejich fragmentů, pocházejících pravděpodobně ze 12. století. Jediný známý opis (vzniklý rukou správce knihovny kláštera v Clairvaux Jeana de Woëvre ve druhé polovině 15. století) byl nalezen v teprve v 70. letech a od počátku vyvolává

Šestatřicet minutových románů skládá dohromady román o autorově životě a díle i o jeho předchozím románu Nepředmětná odysea (2015). Postila, tedy výklad. Nikoli textu, ale světa.

Elie Wiesel získal Nobelovu cenu ako \"posol ľudskosti, človek oddaný humanizmu\". Smie človek zabiť druhého? Túto hroznú otázku v tejto novele rieši v príbehu mladého muža.

Na začiatku bolo ľahké predstaviť si budúcnosť. Boli mladí a ľahkovážni, sebaistí a zamilovaní.

Najnovší román autora bestselleru Meno ruže a Pražský cintorín je provokatívnym rozprávaním aj o 21. storočí. Pri čítaní tejto knihy platí: čím bizarnejšie sú denné správy, tým lepšie vidieť, kde to vlastne žijeme.

Autobiografický román s motívom dávnej viny a koreňov, z ktorých vinník vyrástol.

Kniha napsaná v Saroyanově nejtypičtějším žánru – osobním, literárním eseji. V knize z roku 1970 už poněkud starší Saroyan zaznamenává své myšlenky o životě, smrti, cestování vesmírem a časem, o kávě a cigaretách, o cti a o tom, jak stárnout.

Soubor osmi krátkých povídek slavné polské spisovatelky je jednou z nejpůsobivějších knih poválečné literatury. Polodokumentární formou, prostě a pravdivě ukazuje na příbězích obyčejných lidí proces vyhlazování Židů v koncentračních táborech v Polsku.

Fainina babička Nuca i matka Oliko se vdávaly v šestnácti – babička však už po dvou měsících ovdověla, když jejího muže zastřelili jako nepřítele lidu, matka zase utekla z domova s demobilizovaným vojákem, jehož sotva znala. Také Faina zatouží po sňatku ve stejném osudovém věku, první sňatek však překazí strýcova smrt, z druhého ženicha se vyklube homosexuál, a navzdory dívčiným vnadám se zdá, že jí

S nejnovějším Vertlibovým dílem prožijeme autorovy tristní zkušenosti dítěte v izraelské škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu, na skok se vrátíme do šedesátých let 20. století v Rusku. Román je průsečíkem řady závažných témat.