Trapné povídky vyšly poprvé v roce 1921. Karel Čapek se v nich svým nezaměnitelným stylem zaměřuje na osudy lidí a jejich charaktery.

Prozaik Vladimír Raffel (1898–1967) nepatří mezi spisovatele, jejichž jméno se v literární historii skloňuje příliš často. Tento bytostný intelektuál, jakkoliv plodný a nesporně tvůrčí, v zásadě celé své dílo vychrlil ve dvacátých letech minulého století, aby se pak již nadosmrti umělecky odmlčel a věnoval se „pouze“ své psychiatrické praxi.

Vystudovaný právník a městský archivář u Pražské obce Karel Jaromír Erben byl jako vědec známý přísně systematickým přístupem k národopisnému a historickému bádání i k vlastní tvorbě. Jak se tedy mohlo stát, že po 19 letech od napsání první balady svolil k tomu, aby napjatě očekávané a několikrát odložené první vydání Kytice vyšlo v jiné než zamýšlené podobě?

Napínavé vyprávění o lidech v horách a horách mezi nimi, které už nejde obejít, ale dá se z nich spadnout a dá se v nich ztratit. Stejně jako v té šílené spoustě tajemství, co si v sobě pečlivě střeží dospělí i děti.

Krátké texty Jiřího Brdečky zachycují jeho sny od osmnácti do skoro šedesáti let. Je to pohled do fantastického, zářivého a komplexního vnitřního světa.

Soubor čtyř povídek z pozůstalosti známého novináře a publicisty, moderátora pořadu Historie.cz, Vladimíra Kučery. Kniha Balada o dřevěném světě, nazvaná podle jedné z povídek, vypráví o tradičním, původním způsobu bytí v relativně uzavřených komunitách, založeném na jemně tkaném předivu sice nepsaných a nevyslovených, avšak všemi respektovaných pravidlech.

Korespondence, dochovaná v nemalém množství v osobním fondu českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (1838–1915), uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence

Poetická próza Ozim s podtitulem Tesařské črty dává nahlédnout do zanikajícího světa málomluvného starého norského tesaře. Jeho život, ale i dávné řemeslné postupy vidíme pohledem člověka-emigranta, cizince, který se během společného soužití s tesařem seznamuje s jeho řemeslem, jimiž byly utvářeny staré dřevěné stavby v Norsku, a poznává hlavně víc tesařovu rodinnou historii, severskou krajinu a její

V knize Každý má svého vraha sledujeme několik příběhů – lidských životů jako částeček velikého obrazce světa, střet mužského a ženského principu na pozadí velkých i malých dějin. V množství reálných epizod autorka líčí osudy několika generací v navzájem se prolínajících časových rovinách.

Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít.

Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory.

Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede.

Poslední knihou, která vyšla ještě za života básníka, překladatele a editora Petra Mikeše (1948 – 2016), jsou jeho netypické, střípkovité memoáry. Autor v nich volně sleduje chronologii vlastní životní i tvůrčí cesty.

Slova prezidenta Miloše Zemana upřela pozornost na osobu možná nejvýznamnějšího českého novináře Ferdinanda Peroutky. Jeho román Oblak a valčík vznikl na základě zkušenosti z věznění v nacistickém koncentračním táboře.

Pátrání po smyslu podobnosti v portrétech dvou vzdálených příbuzných, kteří se v životě nesetkali, dovádí vypravěče k objevům archivních pramenů, jež přinášejí překvapivá svědectví o proslulých představitelích české barokní kultury i o jejich zapomenutých současnících. Osobnosti a jejich osudy Marek Vajchr představuje způsobem, který umožňuje Jména příběhu číst jako románovou ságu, jako kulturněhistorickou

Pohled do vnitřního světa mladé dívky, studentky psychologie, odhaluje skrytá zákoutí lidské duše. Přístup k řešení osobních problémů ukazuje zároveň obecně platné zákonitosti lidského života.

Kniha Oty B. Krause Obchodník se sny a jiné galilejské povídky je výjimečná hned z několika důvodů.Napsal ji autor, který pochází z Čech (1921 Praha – 2000 Netanja), a který přežil věznění v koncentračních táborech Terezín a Osvětim-Březinka. V roce 1949 emigroval do Izraele.

Kniha povídek Krasosmutnění je střední částí vzpomínkové trilogie Městečko u vody, která postupně vycházela v období let 1976–1981. Patří k těm knihám, které Hrabal rozšířil, obohatil o nové motivy a nové postavy a upravil do podoby stravitelné pro cenzuru.

Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátkunádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu.

S texty našeho předního psychiatra, MUDr. Radkina Honzáka, CSc., se mohou čtenáři a posluchači setkávat již po řadu let v denním tisku, knižních publikacích, na přednáškách, v rozhlasových relacích a v posledních několika letech i na jeho internetovém blogu. Radkin Honzák patří k autorům, jejichž bezprostřední reakce na události kolem násjsou vlastně malými psychologickými studiemi.