Přední čeští a moravští chirurgové se opět sešli při psaní kuchařky. Třicet dva lékařů napříč naší republikou spolu se svými přáteli a spolupracovníky shromáždilo téměř sto padesát osvědčených receptů, tentokrát věnovaných rýži a těstovinám. Opět je zde detailně pojednáno rovněž o správném výběru vína a proto své produkty v knize představují nejlepší moravská vinařství. Kuchařka je originálně koncipována

Kdo ještě neokusil báječnou kulajdu, dršťkovou či škubánky a lívance a vdolky zná spíš z doslechu, tak pro toho je tahle kulinární jízda do vnitrozemí Čech přesně ta správná věc. Mezi Krkonošemi a Šumavou svůdně voní vepřová kolena a svíčková, to však zdaleka není všechno. České země jsou totiž truhlou lukulských pokladů skrývající bohatství lahůdek a dobrot, a to přímo v srdci Evropy. Posaďte se tedy

Zoufalý hrobník, jenž hledá ztracený řád, zoufalý komorník, jenž se rozhodne pootočit kolem osudu, zoufalý poeta, jenž touží napsat báseň, anebo zoufalý pracovník pohřební služby, jenž se chce alespoň jedinkrát v životě zviditelnit. Ti všichni by potřebovali Daidalova křídla z peří a vosku, aby mohli odletět tam, kde chtěli celý život být.

Tuhle knihu lze číst jako otevřený deník o pár dnech, které něco podstatného v životě autora změnily nebo také pouze jako noční rozhovor z očí do očí s někým nám povědomým... Laskavá slova o rodině, přátelích, létání, zkouškách ohněm i obyčejných malých bolestech a radostech...

Ty nejdůležitější okamžiky, dobré i špatné, zažíváme se svými nejbližšími, a to samé platí pro hrdiny deseti povídek soudobých českých autorů. Ať už se zrovna v roce 1975 nacházejí v letadle mířícím do Londýna a jejich spolucestujícím je Belmondo, trnou hrůzou v raftu během triatlonového závodu Budějovická trilogie, nebo hledají uprostřed houstnoucího lijáku modrou na vrchol, protože cokoliv se zdá

Základem originálního výboru, který sestavil a doslovem opatřil Petr Boček, jsou romaneta Zánik městečka Olšiny a Smaragdový příboj, doplněná o deset povídek z různých období autorovy tvorby. Jaroslav Havlíček (1896–1943) proslul především romány Petrolejové lampy, Neviditelný a Helimadoe, ovšem i v drobnějších prózách se zručně a čtivě zabývá tematikou tragičnosti lidského údělu, vypjatých duševních

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již sedm dílů cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul aktuální povídkové knihy „Jak přežít čas dovolené“ napovídá, že děj jednotlivých příběhů se bude točit okolo zádrhelů a škobrtanců s vážnými i méně vážnými důsledky,

Druhá strana ticha je román o konkrétních výzvách současného světa. Je o tom, o čem se mezi manželi nemluví.

Poslední kniha odkrývá zvláštní přátelství tří postav – dramatika Montyho, píšícího po hospodách a kavárnách pořád dokola tutéž hru, antikvářky Peričky, pro kterou je stále obtížnější udržet se v realitě, a svářeče Leopolda, jenž vytrvale uniká své ženě Matyldě. Jejich groteskní příběhy se proplétají s bizarními střípky osudů dalších, opakovaně se vynořujících a opět mizejících postav.

Román lze charakterizovat jako text o vině a nevině způsobené zkratkovitým jednáním člověka a jeho podpisem spolupráce s tajnou policií. Dokumentárně laděné vyprávění z nedávné doby s mstivým estébákem Tykačem v pozadí obsahuje po jazykové stránce časté dialogy, v nichž autor zúročuje svou zkušenost divadelního kritika.

Formou deníkových záznamů Jaromír Šlosar zachycuje přírodní krásy a život v průběhu čtyř ročních období v jeho milovaných Beskydech a Pobeskydí. Při líčení proměn krajiny v jednotlivých částech roku postihuje nejen jejich charakteristické rysy, ale i změny v chování rostlin a zvířat, jako vnímavý pozorovatel na svých toulkách přesvědčivě nalézá poezii krajiny, přírody i lidských příběhů, tedy to, co

Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít.

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou.

Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či dalekohled.

Svazek obsahuje novou, kriticky ověřenou edici románů Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975) a Doktor Kokeš – Mistr Panny (1980). V připojeném komentáři a zčásti dosud netištěných materiálech mimoto dokumentuje genezi těchto děl od šedesátých let a jejich recepci.

Autor,populární tiskový mluvčí Státní veterinární správy,je jediným tiskovým mluvčím, který každou svou tiskovou zprávu již mnoho let obohacuje vtipnými veršíky k danému tématu. Některé z nich naleznete i v této knížce, kde autor vlídně a nenuceně sděluje čtenáři názory z oblasti, kterou tak dokonale zná.

Eva Kantúrková uvádza pri príležitosti svojho jubilea druhú knihu esejí. Signatárka a hovorkyňa Charty77, poslankyňa ČNR a predsedkyňa Obce spisovateľov v tejto zbierke uvažuje o témach týkajúcich sa súčasnosti.

Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá... Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší nejtěsnější současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo

Knížečka Braň se!!! Nevzdávej to! (Od Schwarzenbega k Zaorálkovi) je souhrnem Manových novinových článků a internetových blogů, komentujících události na naší domácí i zahraniční scéně od března 2013 do října 2014. Jak k nim autor předesílá, byly psány výhradně v situacích, kdy ho nějaká událost či slovo z naší či zahraniční politiky bodly do mozku či srdce tak surově, že pro něj nebylo jiné cesty

Existuje recept na štěstí? A je pravda, že si za všecko, co se nám v životě přihodí, můžeme sami?