Středoevropská etnika si vytyčila jiný cíl. Jejich tvářnost určil proces „národního obrození“. Byla to touha po vytvoření nikoliv byrokratického státu, ale soudržné lidské pospolitosti vyznávající společné hodnoty.

Svazek přináší šest souborů studií, v nichž Macura postupně cizeloval své pojetí modernistické a socialistické kultury. První čtyři oddíly obsahují práce o světové literatuře a teorii (např.

Autor práce je popredný slovenský lingvista, slovakista a slavista. Pracuje v oblasti výskumu frazeológie, lexikológie, syntaxe, štylistiky a teórie spisovného jazyka.

Monografie se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury.

Tato kolektivní monografie obsahuje 27 studií věnovaných jazykovým kontaktům v pomezních dialektech na úrovni lexika. Autoři monografie jsou přední odborníci na dialektologii z významných akademických pracovišť devíti zemí: České republiky, Polska, Slovenska, Běloruska, Ukrajiny, Ruska, Litvy, Lotyšska a Chorvatska.

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé.

Pokračování literárních deníků z pera literárního historika a kritika Vladimíra Novotného, které vycházely v letech 2014 až 2018 pod názvem Řádečky a zaměřovaly se na rok kalendářní, zatímco nový, předkládaný svazek zahrnuje jeden rok pisatelova života (od srpna 2016 do srpna 2017).Opět sice jde o specifickou formu deníkových záznamů, v nichž se důraz klade na reflexi jednak peripetií individuálního

Anna Housková představuje trochu jiného Borgese, než jaký je znám z četby povídek. Odkrývá Borgesovu umanutou zálibu v argentinských reáliích a jeho vztahování se ke gaučům z literatury a zabijákům z předměstí.

India zohrávala významnú úlohu v európskej imaginácii už od antiky. V 18. storočí britské kolonizačné aktivity priniesli bližšie kontakty a nové poznanie indickej kultúry, ktoré sa prejavilo aj v európskych literatúrach.

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční.

Kniha je soubor fejetonů o polských spisovatelích. Nejen o nich, také o českých literátech, kteří měli určitý vztah k polskému prostředí (J. E. Purkyně, Božena Němcová, Ervín Taussig ad.). Všechny příspěvky jsou doprovázeny autorovými fotografiemi, jež mají konkretizovat a doplňovat to, co bylo v slovesném textu řečeno.

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919 - 1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století.

Literárne príspevky tejto knihy, pôvodne publikované v rozličných printových a v menšej miere i elektronických médiách, by chceli byť výrazom interpretačnej lektúry rôznorodých umeleckých i teoretických prác z našej a inonárodnej literatúry. V zásade afirmatívny prístup k jednotlivým dielam vyplýva z princípu selekcie, ktorá už v samom akte výberu obsahuje kritické selekcie, ktorá už v samom akte výberu

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 – a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou – která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem,

Publikace představuje pokus o teologicko-antropologickyorientovanou interpretaci románu Karla Čapka Hordubal. Jejím hlavním úkolem je naslouchat románem kladené otázce po člověku, nechat ji zaznívat v různých podobách a rozumět jí teologicky, a tak s ní též vstoupit do dialogu.

Maďarský slavista Endre Bojtár hovorí o literatúre romantizmu v strednej a východnej Európe. Endre Bojtár (1940) je jednou z najuznávanejších osobností maďarskej literárnej vedy.

Metodologickým východiskem teoretických konstrukcí je znovu vnímání (jako akt zakládající subjektivitu) a výzkum jeho pohybů je realizován psychosémantickými testy v rozsáhlých souborech čtenářsky kompetentních českých mluvčích (studentů bohemistiky na českých vysokých školách). Výchozím pojmem této práce je Gärdenforsův konceptuální prostor, který je chápán jako teoretický konceptuální prostor vznikající

Popredný slovenský jazykovedec prof. PhDr. Ján Kačala, DrSc. v predslove publikácie Spisovná slovenčina v 20. storočí upozorňuje, že „dvadsiate storočie vo vývine spisovnej slovenčiny si zasluhuje odbornú jazykovednú pozornosť už tým, že je to storočie, ktoré do dejín spisovnej slovenčiny a jej fungovania vnieslo neobyčajnú dynamiku a značilo pre ňu nejedno historické rozhodnutie“. Autor v krátkom

Knížka Máchovské interpretace nově vykládá veršované a prozaické texty K. H. Máchy, které stojí tradičně ve stínu jeho klíčových děl, básnické skladby Máj a povídky Marinka. Výchozím bodem interpretace je vždy textologická problematika.

Kniha navazuje napředchozí publikaci Die Wiener Wochenschrift Die Zeit (1894–1904) als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener Moderne (Praha – Vídeň 2011), která v interpretaci a dokumentech přinesla syntetický pohled na spolupráci představitelů české literární a politické moderny s redakčním okruhem vídeňského týdeníku Die Zeit. V tomto svazku je prvotní česko-vídeňské zaměření rozšířeno o