Publikácia analyzuje dielo spisovateľky Muriel Sparkovej.

Beatrice a Laura jsou vnímány jako inspirátorky milostné poezie dvou velkých básníků Danta Alighieriho a Franceska Petrarky. Z toho také nepřímo vyplývá, jak velkou úlohu obě sehrály v historii středověké literatury.

Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal.

Monografia reflektuje špecifickú líniu literárnej moderny, ktorej centrom sa stáva rozporuplné bytie moderného subjektu, pociťujúceho určitý deficit. O tom, že problematika existencie v ohrození je večne živou témou, vypovedá jej opätovné umelecké sprítomňovanie najmä v momentoch, keď všeobecná nespokojnosť a nedôvera v akékoľvek spoločenské štruktúry vedie k prehodnocovaniu hodnôt, destabilizácii

Zásadní studie kanadské literární teoretičky Lindy Hutcheonové vyšla poprvé v roce 1988 a ve svém popisu fenoménu postmodernismu, zaměřeném zejména na oblast historiografické metafikce, navázala na již existují teorie zabývající se postmoderní architekturou. Postmodernismus v ní neobhajuje ani nezesměšňuje, ale pokouší se vytvořit takový model postmoderní kultury, jenž by dokázal zachytit její sebereflexivní

Veršami Proglasu akoby zhora nadol prechádzal dlhý rez mečom. V texte sa tak možno stretnúť s odkazmi na biblický text, ktorý má vo všeobecnosti vysoký status a ich uplatnenie nás neprekvapí, zároveň s tým však aj so slovami evokujúcimi telesný rozklad, na ktorý je ťažké myslieť inak ako s nevôľou.

Kolektivní monografie Pop & brak vychází svým zaměřením vstříc dnešnímu zájmu o bádání na poli populární kultury, jejíž aktuální dosah a význam v řadě oblastí předčí tradiční působení tzv. elitního umění. Výsledkem spolupráce přizvaného autorského týmu se stala kniha, jejíž jednotlivé kapitoly tematizují jak teoretické otázky, například současný stav domácí odborné reflexe populární literatury nebo

Deníková, přesněji řečeno literárnědeníková publikace s názvem Postřádečky potřetí představuje další díl z cyklu literárních záznamů diaristického ladění, které autor časopisecky a poté knižně uveřejňoval nejprve pod souhrnným názvem Řádečky a pro které po vydání pěti svazků, zahrnujících období od zimy 2012 po léto 2016, zvolil obměněný název Postřádečky. Jejich pokračování přišlo na svět s pojmenováním

Martin Hilský, nejvýznamnější český znalec díla Williama Shakespeara, v této knize představuje přelomovou dobu, v níž vznikala velká díla alžbětinské literatury, a která měla pro anglickou společnost a civilizaci formativní význam. Na širokém plátně se pokouší podat její ucelený obraz: od záležitostí politických a dějinně významných přes otázky náboženské a filozofické až k hmotné kultuře a dějinám

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923-2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské

Literární vědec, historik a kritik, emeritní profesor estetiky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích Aleš Haman shrnul do své nové knihy texty, které od konce padesátých let po současnost věnoval dílu „tří stálic“ české literatury posledních dvou století: Jana Nerudy, Karla Čapka a Milana Kundery. „Studie věnované próze těchto tří literárních osobností si kladou za cíl ukázat, co zakládá jejich

Název v češtině: Variace na téma venkovské sídlo v britské literatuře od Forstera po Hollinghursta Monografie se věnuje literatuře spojené s anglickým venkovským sídlem, a to zejména dílům autorů 20. a 21. století, jako jsou E. M. Forster, Evelyn Waugh, Iris Murdoch, Alan Hollinghurst a Sarah Waters. Venkovské sídlo je nahlíženo v širším společenském a kulturním kontextu, včetně soudobého vývoje a

Jen stěží lze najít českého čtenáře, který by neznal Pána prstenů nebo Letopisy Narnie. Jméno Owena Barfielda, bez něhož by tato díla pravděpodobně nebyla nikdy vznikla, je však v českém prostředí téměř neznámé.

V Německu vychází každoročně buď nově, nebo v reedici přes 90 000 knižních titulů, z nichž největší oblibě se těší německá próza. V letech 2010–2014 se počet prvních vydání prózy pohyboval mezi 11 286 až 14 111 tituly ročně.

Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889–1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: „Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou.

Antologie Před potopou se skrze eseje významných amerických kritiků spolu s T. S. Eliotem ptá, \'k čemu je literární kritika\', přičemž se zaměřuje na tu, která vznikala ve Spojených státech v období zhruba ohraničeném roky 1930 a 1970. Kniha představuje vybrané kritické osobnosti reprezentující výrazné kritické školy čikritické typy a jejich způsob myšlení ukazuje prostřednictvím textů, jež reflektují

Autor knihy se nezabývá analýzou tvorby exilových spisovatelů, nýbrž způsoby, jakým jejich díla vstupovala do komunikace s exilovou čtenářskou obcí. Největší pozornost je věnována zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud téměř neznámému vydavateli Antonínu Vlachovi (1905–1995) a jeho jmenovci,básníku, prozaiku a redaktoru Robertu Vlachovi (1917–1966). Dějiny České kulturní rady jsou představovány

Dve úvahy literárneho historika a spisovateľa \'Kafkológa\' Františka Kautmana.

První vydání této knihy, které vyšlo roku 2002, si kladlo za cíl doplnit studijní materiály pro naše studenty americké literatury, třetí vydání se snaží tento aspekt zdůraznit a zároveň rozšířit a prohloubit obecný přehled a zahrnout další významné směry a autory. Ve výkladu 20. století došlo i k podstatným změnám.

Představa poezie jako kulturně homogenního a čistě národního fenoménu není udržitelná a Jahan Ramazani, profesor anglické literatury na University of Virginia, ukazuje, že přeshraniční výměna a interkulturní vlivy patří mezi hlavní motory básnického vývojeve dvacátém a jednadvacátém století. Nově pohlíží na širokou škálu básníků, od Eliota, Yeatse a Langstona Hughese po Elizabeth Bishopovou, Lornu