Prvý diel trojdielnych dejín nemeckej literatúry pojednáva od stredoveku po baroko. Základ tvoria interpretácie hlavných literárnych diel tohto obdobia.

Kniha Evy Jelínkové se zabývá otázkami, jaké místo příslušelo německému expresionismu v teoretických diskusích českých avantgardistů, s jakým akcentem bylo hnutí jako celek i tvorba jeho jednotlivých představitelů přijímáno a hodnoceno, kteří z německých expresionistů si našli cestu do české kultury v podobě časopiseckých či knižních překladů anebo inscenací svých dramat na českých jevištích, o kterých

Již čtvrté vydání dosud nepřekonané práce české teorie překladu, na které vyrůstaly generace překladatelů. Jiří Levý zevrubněpopisuje překladatelský proces, zabývá se estetickými problémy překladu a rozebírá i oblasti jako překládání knižního názvu, překlad dramatu a poezie.

Kniha Ztracen v dějinách je věnována osobnosti dnes již takřka zapomenutého publicisty, esejisty a prozaika Jana M. Kolára (1923–1979), který byl jako politický novinář a kulturní publicista aktivní od roku 1946. První část knihy tvoří dílčí sondy do klíčových témat a problémů autorovy publicistiky a esejistikyz let 1946–1965, zasazené do kontextu širšího kulturně-politického dění v poválečném Československu

Politická korektnost představuje kontroverzní jev, který se i v českém prostředí stává předmětem vyhrocených debat o politice, společnosti, kultuře i umění. Tato publikace si klade za cíl prozkoumat reakci českého literárního pole na požadavky spojené právě s politickou korektností.

Studie Intelektuálové a masy podrobuje kritice elitářské teze některých nejznámějších osobností britské literární scény konce 19. a počátku 20. století. Na citacích z jejich děl či soukromých písemností dokládá úzkost a averzi, kterou mezi intelektuály vzbuzovaly společenské změny spojené s prudkým růstem počtu obyvatel v 19. století: urbanizace a rozvoj předměstské zástavby spojený s devastací přírody

Nový slovenský výber z esejistiky žijúceho klasika maďarskej literatúry Pétera Nádasa obsahuje štrnásť žánrovo jednotných, ale tematicky rôznorodých textov. Pôvodne boli uverejnené v rokoch 1998 až 2018.

Nejnovější básnické zachycení uplývajícího času a pomíjejícího světa autorova mládí vychází pod mnohoznačným názvem Opovážení a zahrnuje verše z let 2018–2019. Jako v předchozích sbírkách i tentokrát probleskuje lehkou nostalgií vždy paprsek smířlivého okouzlení a moudrého životního optimismu.

Kniha svým názvem navazuje na Divišovu básnickou knihu Odchod z Čech - tentokrát však nejde o sbírkubásní, ale o výbor z korespondence, a to z let 1989 až 1996, tedy z období, kdy básník dosud žil v Německu, ale do Čech již mohl - po dvacetiletém exilu - jezdit a postupně, krok za krokem, se odhodlával se do Čech vrátit natrvalo, což v roce 1996 skutečně udělal (a o tři roky později zde zemřel). Kniha,

Výbor z díla literárního kritika, historika a od roku 1951 exulanta Jana Strakoše je první jeho knihou vydanou u nás po roce 1948. (V letech 1929, 1939 a 1948 vydal knihy: Počátky obrozenského historismu, Bohuslav Balbín a Dějiny politických ideologií). Editor L. Soldán do svazku shrnul literárně-historické a literárně-kritické studie a články napsané do roku 1948.

Otevřené dílo poprvé vyšlo v roce 1962 a vyvolalo bouřlivý ohlas v Itálii i v zahraničí. Šokovalo především svým přístupem: Umberto Eco zde poukazuje na některé paralely mezi určitými tendencemi v soudobém umění a postupy moderních vědních oborů, rozlišuje také dvojí pojetí uměleckého díla: první pojetí představuje naprogramovanou konstrukci, předurčující jedinou možnou organizaci významů, kdežto pojetí

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější

Bibliografie literárních překladů z italštiny je rozdělena do dvou oddílů. První část obsahuje tištěné překlady italské prózy, poezie a divadelních her včetně libret, od prvotisků až po současnost (do r. 2015 včetně, částečně 2016). Zachycuje všechny přeložené spisovatele, které se podařilo zjistit, bez ohledu na jejich význam.

Výbor textů především meziválečné provenience české humanitní vědy byl uspořádán tak, aby čtenářům přiblížil postupné pronikání strukturalismu do českého historického myšlení. Antologie je tvořena výňatky z rozsáhlejších publikací i kratších studií J. Slavíka, I. A. Bláhy, J. L. Fischera, J. Mukařovského, Z. Kalisty a F. Kutnara, jejichž výklady historických skutečností nesou přinejmenším stopy strukturalistických

Výber literárnych štúdií historika a kritika J.B. Čapka (1903 - 1982) je zameraný na osobnosť a dielo J.A. Komenského. Autor konfrontuje Komenského postupy s kultúrnymi prúdmi jeho doby, analyzuje jeho literárne a básnické postupy.

Životní příběh nositele Nobelovy cerny zaliteraturu Jaroslava Seiferta se opírá o vzpomínky jeho dcery Jany a některých přátel. Autor František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality.

Druhé vydání zavedené jazykovědné publikace přináší ucelený přehled běžných i méně běžných poznatků o jazyce a jazykovědě. Kniha je pojata jako synchronní a primárně strukturní.

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl.

Výklad tvorby Otu Pavla ukazuje, čím je autorova tvrba originálna, ako sa zaradila do súčasnej českej literatúry a aké sú dôvody čitateľského záujmu.

Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě odsedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova