Titul Vlivy je první knihou, která odhaluje, jak důležitá renesanční umělecká díla byla navržena, aby byla nejen krásná, ale také - možná dokonce primárně - funkční. V současnosti by jen málo badatelů považovalo astronomii a astrologii za disciplíny provázané s teologií. Ještě méně badatelů by vědělo, že fyzické přijímání planetárních paprsků bylo kdysi považováno za proces mající léčebné a psychologické

Východiskem Lévinasova myšlení je Husserlova fenomenologie a Heideggerova ontologie, s nimiž vede polemnický dialog. Kriticky se staví proti chápání dějin, společnosti a člověka jako celku či totality, které hledisko nekonečnosti dává do pozadí.

Charles Hartshorne (1897-2000) je vedle Alfreda N. Whiteheada nesporně nejvýznamnějším procesuálním filosofem dvacátého století. Jeho zájmem byl především filosofický pojem Boha, který by byl filosoficky konzistentní a zároveň odpovídal obecné náboženské intuici. Kriticky domýšlel i Anselmův ontologický argument pro boží existenci a pokoušel se o dialog s theologií. Česky vyšla jeho Přirozená theologie

Autor knihy po predchádzajúcich knihách pojednávajúcich o dejinách myslenia (Ranokresťanská filozofia, Scholastická ilozofia a Renesancia a barok) prichádza s dejinami doby, keď ľudský rozum bol postavený na piedestál božstva, keď sa po prvýkrát v dejinách Európy tvorí filozofické hnutie s politickým významom, s dejinami osvietenstva, romantizmu a nemeckého idealizmu. Osvietenstvo vo Francúzsku vyvrcholilo

Druhý svazek Plútarchových srovnávacích životopisů obsahuje osm dvojic řecko-římských včetně čtyř životopisů dochovaných samostatně. Předchozí svazek Životopisy slavných Řeků a Římanů I jich pojal čtrnáct, resp. patnáct. Z původního plútarchovského s ouboru se ztratil jen zlomek: jedna dvojice (Epameinóndás a Scipio Africký) a autorova předmluva. Srovnáním slavných osobností řecko s římskou chtěl Plútarchos

Jednoduchost je pro filosofii to nejdůležitější, bez ní by nebyly vhledy do komponované pravdivosti. Žijeme však ve světě, kde lež se od pravdy téměř nedá odlišit. Zmatky se nedají oddělit od řádu. Nedá se často odlišit ani mír od války, dobro od zla. Vědy popisující svět dneška mluví o postmoderně, postfakticitě atd. Kniha sleduje, jak jsou lidé proměňováni na pouhé vykonavatele příkazů.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí, z

Filozofia a teológia v interakcii u súčasných mysliteľov: E. Bondy, L. Hejdánek, E. Kohák, J. Krejčí, R. Palouš, J. Sokol, K. Vrána...

Filozofia je odkázaná na myslenie. A myslieť znamená žiť ľudský život.

Darwinismus se vydává za úplnou teorii biologického života, včetně lidského. Má podstatný vliv na sebepojetí dnešního člověka a jeho světonázor.

Monografia predstavuje, analyzuje a kriticky skúma Lonerganovu epistemológiu. Začína otázkou o možnosti a spôsobe sebapoznania.

Spis Problém vcítenia tvorí časť doktorskej práce nemeckej filozofky a rehoľníčky Edity Steinovej (1891 - 1942), ktorú v roku 1916 obhájila u Edmunda Husserla vo Freiburgu. Skúma v nej problematiku, ktorá bola v tom čase predmetom vedecko-filozofického záujmu a istým spôsobom sa snaží doplniť riešenia, ktoré podľa nej Husserl a iní nepreskúmali dostatočne hlboko.

Kolektivní monografie se systematicky věnuje hlavním hermeneutickým i filosofickým problémům Platónova dialogu Euthyfrón. Autoři se soustředí zejména na tři témata: za prvé na roli obou jeho mluvčích, za druhé na filosofický problém zbožnosti a za třetí na otázku, zda lze v dialogu nalézt rozvinutou teorii idejí.

Konfucius, Sokrates, Seneca, Avicenna, Hus, ale i Nietzsche nebo Marx a mnoho dalších myslitelů svými názory a idejemi předběhli dobu, v níž žili. Často se ocitali ve sporu s vládnoucí mocí nebo se stávali terčem nevzdělanců.

Představa světa či jeho částí jako čitelného textu je v evropské kultuře hluboce zakořeněná. Prvním předpokladem této představy je alfabetismus a kulturní idea knihy, druhým pak nahlížení světa jako smysluplného a koherentního celku, jehož části nesou význam a jsou ve vzájemných vztazích: mají „sémantiku“ a „syntax“. Začít hledět na svět jako na řád znaků ale následně znamená ptát se: Jakým písmem

Tato kniha se zamýšlí nad velice intimním tématem lidského zrození a smrti. Každý z nás se totiž zrodil a každý z nás jednou umře.

Jacques Maritain (1882-1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914,adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby.

Zborník príspevkov - v interdisciplinárnej výmene, ktorá prechádza jednotlivými tématickými blokmi \'Biológ\', \'Filozof\' a \'Politický a náboženský mysliteľ\', ide o aktuálne otázky súčasnej vedy a filozofie.

Každá štruktúra a inštitúcia okolo nás potrebuje inováciu, redizajn a transformáciu. Potrebujeme zmeny v oblasti vzdelávania, správy vecí verejných, priemyslu, dopravy, infraštruktúry, energetiky, vodného hospodárstva, poľnohospodárstva a zdravotníctva.