Studie o novodobém vypravěčství, která se opírá o teorie orální kultury, autorského herectví a psychosomatické kondice. Základním inspiračním zdrojem jsou především učení J. Waltera Onga a Ivana Vyskočila, varšavský mezinárodní festival vyprávění a činnost polského souboru Studnia O. Součástí studie jsou také portréty reprezentativního výběru současných evropských vypravěčů.

Vilém Sochůrek (1944–1976) je významnou osobností české divadelní fotografie. Navzdory krátkosti svého života za sebou zanechal rozsáhlý soubor unikátních fotografií.

Sborník obsahuje referáty z šesté mezinárodní konference o italských operách v Čechách v 18. století, konané v září 2020 pod názvem L’opera italiana – tra l\'originale e il pasticcio. Praxe tzv. pasticcií, tj. oper, které na divadelně lákavý námět sestavil obvykle místní divadelní impresário z úspěšných árií už prováděných oper, byla zvláštním fenoménem italské opery 18. století.

Novinka nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna vychází jako 14. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie. Nabízí pohled týmu autorů pod vedením Marty Ljubkové na novou nastupující generaci výrazných divadelníků, kteří jsou spojeni s Katedrou alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, neboli tzv. „alternou“. Kniha přináší vlastní studie tvůrců

Almanach Mestského divadla Žilina je fúzia či skôr kolízia tradičného chápania knihy ako lineárneho záznamu s prúdom kontextuálnych informačných a vizuálnych blokov pripomínajúcich viac formu magazínu. Je zborníkom príbehov, pretože všetko je príbeh, dokonca aj dejiny.

Predložený rukopis je z pohľadu slvoenského písomníctva jedinečným zhrnutím najnovších poznatkov z anatómie a fyziológie pohybového systému s aplikáciou do každodennej praxe tanečného pedagóga. Autorka sa v diele zameriava najmä na možnosti prevencie poškodenia oporno-pohybového systému tanečníkov, ktoré môže byť spôsobené tak dlhotrvajúcim chronickým stresom, ako aj náhlymi úrazmi.

Autor se soustřeďuje na problematiku tvůrčí práce se světlem a s jeho různými existenčními formami v divadelním artefaktu v rámci avantgardních scén, na nichž působil či je samostatně vytvářel E. F. Burian. Po historickém exkursu do vývoje prostředků a postupů využívání světla na jevišti podrobně sleduje vývoj zobrazovacího principusvětelného divadla v Burianově inscenační tvorbě v celém jejím vývojovém

Často a s oblibou se říkává, že herectví ‘je jen jedno’. Nevyžadují ale různé divadelní druhy a žánry odlišné přístupy k performanci příběhu, který je základem každého divadelního díla? Jak označit interprety operet a muzikálů – jako herce, zpěváky, hrající zpěváky, zpívající herce nebo zcela jinak?

V najnovšej útlej knihe s názvom Eseje o bábkovom divadle (Brno, 2018) sa Dagmar Inštitorisová venuje existenciálnym otázkam, ktoré sú späté s bábkarským umením. Práca je súborom ôsmich esejí s názvami Bábka a tajomstvá textu (polemická rozprava na tému bábka, interaktívnosť a hranice zneužitia divadelných postupov), Prečo sa bábky pri klaňačke nedržia za ruky, Bábka sa nikdy nechce meniť, Bábka sa

Divadlo jako chrám, divadlo jako lidová slavnost, divadlo jako model pro nové uspořádání společnosti. Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání.

Výbor Theatre Theory Reader: Prague Schools Writings představuje dosud nejucelenější a nejkomplexnější výbor studií divadelní teorie vycházejí z českého strukturalismu. Zahrnuje jak známé, tak některé poněkud opomíjené texty Jana Mukařovského, Jiřího Veltruského, Petra Bogatyreva, Jindřicha Honzla, Karla Brušáka a Miroslava Kouřila, doplněné krátkými eseji režisérů Jiřího Frejky a E. F. Buriana a nezbytným

Středověký japonský herec, dramatik a divadelní principál Zeami Motokijo (1363–1443) sepsal během první třetiny 15. století řadu traktátů týkajících se herecké práce v divadle nó a hodnocení estetických kvalit představení. Podle Zeamiho lze podstatu vyjádřit jen tím nejúspornějším hereckým projevem, který ovšem neprobíhá na úrovni vědomí či intelektu.

Monografie ukazuje polistopadovou „novou vlnu“ původní české dramatiky jakožto jedinečný fenomén: zkoumá ji na pozadí celoevropského hnutí (New European Drama), všímá si jejích zdrojů (britské, německé aj. dramatiky) a uměleckých vlivů (literatura, film, televize), sleduje její prezentaci v médiích (odborných i kulturních časopisech, rozhlase, popř. v televizi a na internetu), referuje o událostech,

Sborník z konference Zahradní slavnost 1963–2013, do něhož svými texty přispěli přední znalci dramatiky Václava Havla: Helena Albertová, Katia Hala, Zdeněk Hořínek, Lenka Jungmannová, Vladimír Just, Nadine Keßler, Petr Oslzlý, Martin J. Švejda a Kateřina Xhelo. Knihu doprovází fotografie Jaroslava Krejčího z historicky prvního nastudování Zahradní slavnosti, které mělo premiéru v Divadle Na zábradlí

SkriptumAlexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.

Vydaním sprievodcu si Divadelný ústav pripomína začiatky budovania archívnodokumentačných zbierok v bratislavskej pobočke Divadelného ústavu, ktorá vznikla pred päťdesiatimi rokmi. Významné jubileum je príležitosťou prezentovať prácu archívu a jej význam pre slovenskú kultúru.

Známá autorská dvojice Slávka Kopecká a Jiřina Bohdalová sepsaly knihu textů s názvem Fenomen Bohdalka k životnímu jubileu skvělé herečky a moderátorky Jiřiny Bohdalové. FENOMEN BOHDALKA.

Knihu tvoří analýzy vybraných inscenací polských režisérů převážně z období posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol, sledujících různé podoby a proměny identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za vlastní současnému pohybu v polské činoherní divadelní kultuře.

„V dvadsiatych rokoch sa obyvateľstvo mesta delilo na dve skupiny: na tých, čo hrali ochotnícke divadlo, a na tých, čo ho navštevovali. Tretej skupiny nebolo.“ Tento výrok Jána Kalinu o kultúrnych pomeroch Prešova v medzivojnovom období stojí ako motto nad motiváciou, ktorá nás viedla k preskúmaniu divadelného života Prešova v období po vzniku Československa až do naplnenia snáh o zriadenie a definitívne

Divadlo a iluze je knižní podoba disertace, s níž autor v roce 2011 úspěšně ukončil doktorská studia. \"Jedna z věcí, které mě vždycky nejvíc fascinovaly, byl způsob, jak divadlo dokáže divákem manipulovat během představení.