Publikácia k nedožitým 80. narodeninám choreografky, tanečníčky a pedagogičky A. Skálovej, spojenou so súborom Chorea Bohemica.

Celý čas sa snažím sebe samému protirečiť. To neznamená, že mažem stopy, ale chcem získavať nové skúsenosti.

Divadlo a etika je titul odborné recenzované kolektivní monografie, jejímž cílem je prezentace původních příspěvků autorů z řad pedagogů, doktorandů i studentů všech kateder Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Smyslem celofakultní kolektivní monografie je zkoumat, jaká je etická role divadla v současném souběhu několika globálních krizí, jakým způsobem se v dnešním divadle realizují

V poslední době je kvalita hlasu a řeči na ústupu. Smysl pro správnou výslovnost a příjemný mluvní projev se vytratil nejen z předškolních zařízení, ale i ze základních škol, nemluvě o školách středních a vysokých.

Неда Неждана / Кицька на спогад про темінь Herečka na pódiu šúpe zemiaky, krája mrkvu a varí ukrajinský boršč. Stojí sama pred divákmi v protileteckom kryte chersonského divadla, ktoré funguje aj počas vojny pod ruskou paľbou.

Cestou těla ke svobodě ducha – i tak by mohl znít knižní podtitul. Jedinečným průvodcem na této cestě je světoznámý japonský tanečník, rebel a duchovní mistr Min Tanaka.

Esejistický průzkum souvislostí radikálního myšlení a divadelní dramaturgie se pokouší odpovědět na otázku, jak vrátit tomuto oboru sociální a politický význam ve světě individualizovaných „nomádů“ soutěžících o pozornost na uměleckém tržišti. Prostřednictvím dialogu s myšlením filozofa Martina Bubera a anarchisty Gustava Landauera autor podniká výpravy ke kořenům moderního dramatického umění jakožto

Opera rakouského skladatele Josepha Weigla Die Schweizerfamilie (1809) se stala roku 1823 prvním operním představením v českém jazyce ve Stavovském divadle v Praze. Dvojjazyčná kniha, která vychází jako druhý svazek ediční řady Nota bene, se zabývá libretem Ignaze Franze Castelliho a jeho francouzskými inspiračními zdroji, německými a českými provedeními, interprety, recepcí v tisku a v korespondenci

Záměrem této knihy je zkoumání divadla v širších mediálních (a nikoli pouze uměleckých) souvislostech. Neklade si za cíl vymezit pevné a neprostupné hranice divadla, nýbrž se v návaznosti na tradici české teorie divadla pokouší hledat určité zakládající, mediálně-konstitutivní rysy divadelního aktu, jinými slovy, co všechno a za jakých podmínek může být za divadlo považováno.

Kniha je ohlédnutím za dětstvím a mládím básníka, textaře, rozhlasového redaktora a člena-zakladatele Divadla Járy Cimrmana – Miloně Čepelky. Příběh tohoto „Opočeňáka” narozeného roku 1936 v nedalekém Pohoří autorka zpracovala na základě záznamů rozhovorů, které s Miloněm Čepelkou vedla při přípravě své kvalifikační práce, obhájené na Univerzitě Pardubice.

Tyl – Hálek – Adámek – Vrchlický – Jirásek – Mrštíci – Preissová – Hilbert – Kvapil – Dyk – Mahen – Čapek – Medek – Langer – Topol ad.: Česká dramatika funguje v předkládané studii nejenom v přísném smyslu jistého uměleckého žánru, ale poukazuje současně k české historii chápané jako drama. Východiskem je tedy přesvědčení, že jistá suma dramatických textů představuje svéráznou (aktivní) projekci přemýšlení,

Na tento příběh jsem narazil náhodou… V první polovině roku 2013 jsem byl pátou sezonu režisérem, dramaturgem a uměleckým šéfem v Divadle Šumperk. Dramaturgickým refrénem mé koncepce bylo uvádění inscenací s lokálními náměty.

Božena Čahojová-Bernátová (*1949) absolvovala Divadelnú fakultu VŠMU v Bratislave. Pracovala v Československej televízii v Košiciach ako dramaturgická, v Slovenskej literárnej agentúre ako redaktorka a dramaturgická a v Národnom divadelnom centre v Bratislave ako teatrologička.

Vnímání krásy – vybrané japonské estetické koncepty / Obřad a scénování / Scénologie japonského prostoru k obývání / Energie slova v prostoru / Prostor a pohyb – síla tradic v japonském jevištním umění / Divadelní setkávání Japonska se Západem Studie Denisy Vostré je z mnoha aspektů dílo pozoruhodné. Pro mne kromě jiného i proto, že jsem se dověděl řadu věcí, které jsem jen tušil, nebo o nichž jsem

V létě roku 1985 se uskutečnil na Střeleckém ostrově v Praze I. ročník Divadelní pouti, plenérové nabídky z velkého spektra divadelních žánrů s přesahy k hudbě, výtvarnému umění a happeningu. Letní Praha na sklonku minulého režimu měla nulovou kulturní nabídku a pod slogany \"tradic staropražské pouti\" se od tohoto roku každoročně v létě konalo jedinečné divadelní setkání mimů, klaunů, loutkářů, muzikantů,

Skriptum je shrnutím technologií prostoru, stavby, světla azvuku od divadla řeckého až po současnost. Zabývá se také pronikáním technických vynálezů do divadelního prostředí a důvody jejich využívání.

SkriptumAlexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.

Přední ruský teatrolog a znalec Bulgakovova díla Anatolij Smeljanskij ve své knize zpřístupňuje čtenářům vzácné dokumenty z archivu Moskevského uměleckého divadla, sleduje zápas autora s divadlem o vlastní poetiku a současně vytváří obraz společenského klimatu doby stalinismu, kdy nepohodlní tvůrci byli umlčováni i fyzicky likvidováni a kdy svoboda uměleckého projevu byla jen prázdným pojmem. I Bulgakov

Publikácia predstavuje nó ako celok, ktorý funguje v tesnej súvsťažnosti s japonskou realitou už celé stáročia. Pokúsi sa ukázať, že hoci sa to nezdá, aj nó (lyrická dráma, ktorá vznikla 14. storočí) má svoj pokračujúci vývoj, a tiež definovať zárodky tohto vývoja, ktoré možno v Japonsku pozorovať.

Známá autorská dvojice Slávka Kopecká a Jiřina Bohdalová sepsaly knihu textů s názvem Fenomen Bohdalka k životnímu jubileu skvělé herečky a moderátorky Jiřiny Bohdalové. FENOMEN BOHDALKA.