V knize se autorský kolektiv zaměřil na proměny žánrů a přístupů k literární tvorbě v současné ruské, běloruské, německé i české literatuře. Lenka Odehnalová sleduje transformaci tradičního žánru (románové kroniky) v současné ruské literatuře na příkladu děl dostupných i v českém překladu (Jákobův žebřík Ljudmily Ulické, Zulejka otevírá oči Guzel Jachiny a Letec Jevgenije Vodolazkina). Naděžda Heinrichová

Stvořeni z hlíny. Od romantismu po avantgardu (1974) je stěžejní esejistickou knihou Octavia Paze o moderní poezii.

Sondy do slovenskej literatúry 19. storočia predstavujú vedno so Sondami do slovenskej literatúry 20. storočia čítanie kľúčových diel slovenskej literatúry od prelomu 18. a 19. storočia do prelomu 20. a 21. storočia. Zahrnujú celé obdobie slovenskej literatúry, tvoriace jej novdobú tradíciu.

Ohlásený tretí zväzok vajanskovskej monografie z pera Ivana Kusého, ktorý mal mať názov Starý Vajanský, dlho nevychádzal. Stalo sa tak až teraz, hoci treba zdôrazniť, že nejde o ten koncept práce, ktorý chcel Kusý pôvodne spracovať a ponúknuť odbornej verejnosti na posúdenie.

Cliftonka (nebo také „kliftonka“) je pojmenování, které se stalo – podobně jako označení „rodokaps“ – zástupným pro sešitové řady s uzavřeným obsahem a hlavním hrdinou Léonem Cliftonem. Již od svého vzniku byly přitom cliftonky (sešity jinak označené titulem Detektivní novelly) chápány jako četba velmi nízká, proti které by se mělo neustále bojovat.

Čtení o Otokaru Fischerovi je chronologickou sbírkou textů reflektujících vědeckou, básnickou, dramatickou a překladatelskou aktivitu Otokara Fischera (1883–1938), význačné osobnosti české kultury první poloviny 20. století. Do antologie byly zahrnuty texty z širokého časového rozpětí takřka osmdesáti let (1905–1983), počínaje recenzí jeho vědecké prvotiny přes předválečné reflexe jeho monografií,

Tato kniha se zabývá knižní sbírkou italských tisků kněžny Marie Ernestiny rozené ze Schwarzenbergu, provdané z Eggenbergu. V první řadě šlo o rekonstrukci kněžniny „italské knihovny“, tedy o vytvoření katalogu nejen jazykových, nýbrž i autorských a tematických italik ze souboru eggenberské knižní sbírky uložené na zámku v Českém Krumlově, jež nesla kněžnino vlastnické supralibros „ME“. Na základě

Poutavá kniha portrétních studií romanistky Lucie Tučkové (1981) je osobitým vhledem do moderní české literatury s přesahy do 19. století a také do francouzské a italské oblasti. Autorka se přibližuje ke spisovatelům, kteří ji hluboce oslovují, a vybírá si podstatná témata, která nebývají v jejich díle na první pohled zřejmá, anebo se s nimi literární kritika doposud mnoho nezabývala.

Kniha shrnuje většinu nebásnických prací Zbyňka Hejdy. Obsahuje články a rozhovory o literatuře, o historii a o výtvarnémumění, které vznikaly převážně v letech 1965–1969 a 1987–1998, vesměs z popudu časopiseckých redakcí, k jejichž užšímu kruhu spolupracovníků autor patřil (Tvář, Střední Evropa, Revolver Revue). Žánrově svazek sestává z monograficky koncipovaných, kritickyzaměřených studií, úvah (některé

Sofie Podlipská je dnes pro mnohé zapomenutou osobností, byt se jí v poslední dobe opetovne dostává pozornosti zejména v oblasti kulturní historie. Duvodem zájmu historiku je její významný vliv na utvárení kulturního prostoru druhé poloviny 19. století: její osobní nasazení ve spolkové a osvetové cinnosti i neprehlédnutelná aktivita v ženském emancipacním hnutí.

Súbor štúdií k problematike barokovej poetiky a kultúry je v poradí tretím výstupom z cyklického projektu odborných stretnutí s názvom Literárnohistorické kolokvium, ktorého cieľom je oživiť vedeckú diskusiu o interpretačných možnostiach diel staršej slovenskej literatúry v kontexte troch línií: identifikácia výkladových stereotypov, aplikácia nových metodologických prístupov pri interpretácii textov

Marek Nekula připravil soubor studií o tom, jak Praha formovala Kafkovu osobnost a dílo. Kniha začíná kritickou diskuzí o problematickém přijímání Franze Kafky v Československu, které začalo na konferenci v Liblici v roce 1963.

Zborník siedmich štúdií, ktoré sú venované vedeckému odkazu literárneho vedca Zlatka Klátika (1922 - 1990), najmä jeho pôsobeniu v oblasti detskej literatúry. Vzhľadom na to, že problematika detskej literatúry má v kontexte súčasnej slovenskej literárnej vedy pomerne okrajové postavenie, vydanie zborníka má ambíciu podnietiť vedeckú diskusiu o aktuálnych metodologických otázkach výskumu detskej li

Antonín Matěj Píša (1902–1966), literární a divadelní kritik a teoretik, editor a dramaturg, vstoupil do literatury jako sedmnáctiletý talentovaný básník. Už ve svých raných statích a studiích projevoval neobyčejnou erudici a v prvních letech po 1. světové válce se stal jednou z předních osobností literární kritiky.

Soubor statí publikovaných v Literárních novinách mezi lety 1967-69. Mezi autory se objevují nejvýznamnější čeští myslitelé druhé poloviny dvacátého století (Milan Kundera, Karel Kosík, Robert Kalivoda a další). Od konce padesátých let se český kulturní týdeník zvaný Literární noviny nesměle pokoušel znovu začlenit českou kulturu do evropského kontextu a naopak.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako \'implicitní polemiku\' s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu.

„Proč je umění krásné? Protože je zbytečné!“ poznamenává v Knize neklidu Fernando Pessoa.

Proti předchůdkyním, které svou tvorbu daly do služeb národního hnutí stejně jako ženského vzdělávání, považují autorky narozené v 60. létech 19. století za prvořadý úkol \"hovořit svojí mateřštinou\" a podobně jako jejich kolegové vyjadřovat svůj osobní, tedy ženský pohled na svět. Tato proměna se odráží jak v jejich tvorbě, která souzní s modernistickými proudy fin de siecle, tak v jejich osobních

Životní příběh nositele Nobelovy cerny zaliteraturu Jaroslava Seiferta se opírá o vzpomínky jeho dcery Jany a některých přátel. Autor František Cinger nám ve své knize představuje světově proslulého básníka jako složitou osobnost, která musela v různých dobách čelit mnoha tlakům, aniž by díky svému charakteru ztratila nesporné lidské kvality.

Napriek tomu, že panegyrická spisba sa zaraďuje medzi funkčné žánre, medzi trnavskými panegyrikmi môžeme nájsť diela nadaných a invenčných autorov z cirkevného i svetského prostredia, ktoré sú výsledkom nielen premysleného systému jezuitského vzdelávania, ale zároveň dôkazom štylistickej a poetickej zručnosti trnavských panegyristov. Latinské panegyriky tvoria dôležitú súčasť novolatinskej literatúry