Zoufalý hrobník, jenž hledá ztracený řád, zoufalý komorník, jenž se rozhodne pootočit kolem osudu, zoufalý poeta, jenž touží napsat báseň, anebo zoufalý pracovník pohřební služby, jenž se chce alespoň jedinkrát v životě zviditelnit. Ti všichni by potřebovali Daidalova křídla z peří a vosku, aby mohli odletět tam, kde chtěli celý život být.

Druhé rozšířené vydání knihy Ať si holky popláčou, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Abonent ND. Byla brzy vyprodaná, nominovaná na cenu Boženy Němcové a její ohlas mezi recenzenty a hlavně čtenáři byl velmi příznivý.

Čtvrté vydání příběhů oblíbeného brutálního detektiva, který po boku se svým věrným společníkem, detektivem čekatelem Stulíkem bojuje se zločinem. V boji se zločinci, zejména však s obávaným Démonem zločinu, používá stejných prostředků jako oni.

Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti.

Kniha Neviditelný člověk představuje Pavla Hozu po jeho knize historické (Slověnice. Dějinný příběh malé obce na Podblanicku) a prozaické (Uloupená duše) tentokrát jako esejistu, který jde v těch nejlepších stopách české literární esejistiky dvacátého století.

Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou a stěhuje se ze společného bytu ke kamarádu Viktorovi. Tento životní zlom ho nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat.

Krajina a příroda vypadaly na internetu nedotčeně, průzračně, nádherně, mimo veškeré kategorie. Ihned jsem zatoužila ještě jednou, naposledy, překonat sebe sama, své strachy z létání, výšek, z neznámého, ze své kondice a věku – a jet.

„Narodil jsem se v polovině minulého století. Prožil jsem obyčejné dětství v hradčanském bytě mých dost neobyčejných rodičů – otec byl divadelník, hudební skladatel, ale také básník, spisovatel a ředitel divadla.

Antologie přináší reprezentativní průřez původní románovou literaturou, která vycházela v letech 1935 až 1944 v sešitových románových edicích pro muže v českém jazyce (či v edicích genderově nevyhraněných). Obsahuje deset románů, které byly poprvé publikovány v Románech do kapsy – Rodokapsu (vycházely 1935–1944), Románech vzrušené chvíle – Rozruchu (1936–1944), Moderních románech (1938–1943) a Dobrém

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti.

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor.

Jestli má některý současný český autor blízko k tomu, jakým způsobem psal a uvažoval Jan Balabán, tak je to s možnými výhradami prozaik Petr Pazdera Payne. Jeho povídky z knihy Děravým dnem do noci patří do proudu české literatury, kde je popisován „ztišený obraz světa, který je vzdálen své podstatě“. Sám autor navazuje svým novým dílem na předešlý povídkový soubor Předběžná ohlédání (2014), za nějž

\"Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro tyz nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli.

Kdo je lepší – Elán, nebo Jasná páka? Čemu víc obětovat – individuální svobodě, nebo domku v satelitu?

Babička Boženy Němcové neodmyslitelně patří nejen do zlatého fondu naší národní literatury, ale díky překladům do několika světových jazyků překročila i pomyslné hranice domácích knihoven. V obrazech venkovského života se promítá autorčina cituplná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ příkladného člověka, harmonicky spjatého s koloběhem přírody.

Významný český literární vědec a lingvista Lubomír Doležel ve své prozaické prvotině líčí krok za krokem nemilosrdně pravdivě a bez jakéhokoli sentimentu milostný život fiktivního hrdiny Jana (Johna) Gerbera od mládí až do pozdního stáří. Kniha s jedinečnými detaily v líčení míst (mimo jiné Izraele, Francie, Kanady a Mexika) je kronikou lásek vášnivých a osudových, z nichž žádná nekončí šťastně.

Něco za něco je poutavý román, ve kterém autorka s nevšedním porozuměním, psychologickými znalostmi a řemeslnou zručností, líčí příběh jednoho rozpadajícího se manželství z pohledu tří žen - manželky, milenky a tchýně. Člověk nikdy předem neví, jakou podobu má štěstí, a proto ani hlavní hrdinka knihy čtyřicátnice Martina netuší, že tragédie, jíž prochází, může nakonec přinést i něco dobrého, a možná

Anotace. Kdo čte anotace?

Postrehy zo života, ktorý nie je rozhodne čiernobiely. Úsmevné i vážne fejtóny.

Román českého spisovatele.