Studie, publikovaná poprvé v italštině v roce 1999, sleduje několik klíčových tendencí v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie na přelomu 19. a 20. století (1883–1918). Poukazuje na vzájemné působení estetického myšlení, literární kritiky a historického studia literatury především ve vztahu k problému realismu. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu 19. a

Kniha představuje pokus o zmapování žánru české reportáže. V úvodní části autor aplikuje literárněvědné metody vytvořené pro analýzu fabulované prózy na reportáž a zkoumá, zda a nakolik reportáž v těchto kritériích obstojí.

Autor se v knize zabývá dílem Vladimíra Raffela, spisovatele-lékaře, který dal nakonec před literaturou definitivně přednost lékařskému povolání. Jeho dílo je ohraničeno lety 1927 a 1930 (nepočítáme-li povídkové a fejetonové texty v časopisech a drobný spisek Ideál harmonického člověka, vydaný pod pseudonymem Karel Nešeda), jež nepředstavují období nijak rozsáhlé.

Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá.

Kolektivní monografie vznikla k osmdesátým narozeninám Rudolfa Chmela, zakladatelské osobnosti slovakistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přední odborník v literární slovakistice a hungaristice, je neodmyslitelně svázán s hledáním odpovědi na otázku „co je střední Evropa“ na mnoha úrovních svého profesního života: nejen jako pedagog, literární vědec, publicista, ale také jako politik a

Kniha přináší příspěvky z konference pořádané před 2 lety v Nymburce. Tematickou osu tvoří mnohotvárnost styčných ploch mezi Hrabalovou tvorbou a historií / historiografií.

Pokračování literárních deníků z pera literárního historika a kritika Vladimíra Novotného, které vycházely v letech 2014 až 2018 pod názvem Řádečky a zaměřovaly se na rok kalendářní, zatímco nový, předkládaný svazek zahrnuje jeden rok pisatelova života (od srpna 2016 do srpna 2017).Opět sice jde o specifickou formu deníkových záznamů, v nichž se důraz klade na reflexi jednak peripetií individuálního

Výbor Tanec mezi hroby představuje čínskou povídku 20. a 30. let 20. století. Povídky vznikaly v době, která byla v mnoha ohledech přelomová.

Anna Housková představuje trochu jiného Borgese, než jaký je znám z četby povídek. Odkrývá Borgesovu umanutou zálibu v argentinských reáliích a jeho vztahování se ke gaučům z literatury a zabijákům z předměstí.

RIO PREISNER, 1925 (Mukačevo) – 2007 (Indianola), byl básník, esejista, filozof, teatrolog, germanista a překladatel. Pocházel z české úřednické rodiny.

Monografie přináší explicitní popis staročeské apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické vygenerování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných staročeských textech.

Způsob fungování literární kritiky v éře tzv. normalizace česká literární historie dosud spíše opomíjela, anebo ji paušalizovala jako jednolitý celek, který je přímým a prvoplánovým důsledkem společenské „deformace“. Autor monografie Vybírat a posuzovat. Literární kritika a interpretace v období normalizace od pojmu „deformací“ vychází.

Zborník obsahuje štúdie z dvoch pracovných stretnutí slovenských literárnych historikov, ktoré boli zamerané na odborné problémy súvisiace s interpretáciou literárnych textov domácej (uhorskej) proveniencie z obdobia stredoveku a renesancie. Príspevky sa dotýkajú stereotypov v doterajších interpretáciách konkrétnych literárnych textov, inšpirácií literárnohistorických výskumov pri ich výklade a významu

Mená géniov ruskej slovesnosti Ivana Bunina a Vladimíra Nabokova vo vedomí čitateľov spája rovnaký jazyk, epocha, významný vklad do literárneho dedičstva, ako aj život a tvorba v emigrácii. No títo autori majú k sebe aj osobne a osobnostne veľmi blízko.

Kniha je malým dárkem těm čtenářům, kteří si zamilovali příběhy královského prokurátora a správce hradu Bezděz Oldřicha z Chlumu. Autor v ní vypráví, jak pracuje s historickými prameny a spolu se svou ženou Alenou poodhalují zákulisí jejich autorského života.

Básnická avantgarda Čiech, Slovenska a Poľska, jej výrazové prostriedky, spoločenské, duchovné a literárne determinanty, súvislosti a funkcie.

Stále aktuálne eseje a kritiky slovenskej spoločnosti a literárneho spoločenstva, ktoré autor začal uverejňovať už na začiatku 30. rokov minulého storočia.

Kniha významného brazilského novináře a scenáristy pojednává o osobnosti a životní cestě Paula Coelha. Bez předsudků i bez příkras líčí klíčové zkušenosti, které budoucího spisovatele formovaly – vztahy s rodiči, pobyty v psychiatrických léčebnách, rozmanité sexuální zkušenosti, inklinaci k satanismu, střet s mocí, znovuobjevení víry i tvůrčí úspěchy, jak v oblasti hudby, tak později literatury.

Příležitostná poezie byla v české literatuře první poloviny 19. století rozšířeným jevem, který zasahoval jak do literárního dění, tak do společenského života utvářející se národní komunity. „V bezpočtu gratulačních i smutečních textů, veršovaných proslovů na uvítanou i na rozloučenou nebo básní, jejichž prostřednictvím autoři vyslovovali loajalitu politicky i společensky vlivným osobám, byla tato